„Ale u nás to bylo lepší, že,“ ladil ho moderátor pátečního setkání klubových legend a hvězd na drnovickou notu. Zvládl to: „Já to tvrdit opravdu nemůžu. V obou klubech jsem zažil pěkná léta. S Drnovicemi i se Zbrojovkou jsme vykopali postup do první ligy. Je to opravdu napůl!“

I naše otázky zodpovídal stejně stručně, až plaše. Ale tu první, proč právě Kafku tady mají tak rádi, za něho zodpověděl naslouchající fanoušek.
Je to jasné. Bob toho moc uměl. Ještě dnes se divím, že si tenkrát nezahrál za nároďák. A přitom byl maximálně skromný a nenápadný. A vidíte, že se nezměnil. To je moc dobře.


Co se vám vybavilo jako první, když jste po letech zase vstoupil na tento trávník?
Že je pořád vynikající, na ligové úrovni. Ale ještě víc na mě zapůsobilo to, co je tady kolem něj. Je to smutné a je to škoda, že to tak dopadlo. Kdo ví, jestli to tak muselo být?

A co ryze fotbalové pocity?
To jsou vzpomínky na moc dobrou partu, na výborné trenéry. A nelituju toho, že jsem na setkání přijel. Třeba Alberta Rusnáka jsem neviděl drahně let. Moc rád jsem se po letech zase viděl s Jožkou Majorošem.

Na který zápas za Drnovice máte nejvřelejší vzpomínky?
Těch odehraných utkání bylo tolik, že vybrat jeden opravdu neumím. Nebo snad… Možná ten zápas se Spartou, který skončil 4:4. Vedli jsme, měli jsme na výhru, a nakonec jsme v poslední minutě dostali gól. Lidi se opravdu fotbalem bavili.

Jaký kontakt s aktivním fotbalem máte nyní?
To víte, že už hlavně z lavičky. Mám trenérskou třídu. Naposledy jsem vedl Líšeň v moravskoslezské lize. Teď jsem volný a hledám si angažmá. Nevíte o nějakém?