Kapitán Hodinář: Vedení v divizi je odměna za tvrdou práci celého týmu

Vyškov /ROZHOVOR/ – Schindler – Hodinář. Dlouhá léta si vyškovský fotbalový fanda nedokázal představit jiné složení stoperské dvojice svého týmu. Při Schindlerových zdravotních potížích se v podzimní sezoně vedle Davida Hodináře vystřídalo několik kolegů. Kompaktnost obrany to nenarušilo, i perfektní defenzíva má podíl na tom, že MFK vede divizní tabulku a uhrál šňůru patnácti zápasů bez porážky s osmi posledními výhrami. „Je to výjimečný výsledek a takové možná budou i některé moje odpovědi," říká dlouholetá opora divizního MFK Vyškov David Hodinář.

Jak dlouho vlastně se Schindlerem ve Vyškově válíte a jak moc vám chyběl dlouholetý kolega?

Přiznám se, že si přesně nevybavuji datum, kdy jsme spolu poprvé nastoupili v dresu Vyškova. Je to určitě dané i tím, že se spolu známe ještě ze společného působení zejména v Drnovicích a v Příbrami, kde jsme spolu dokonce jeden čas bydleli na hotelu. Těch společných let a zápasů je tedy daleko víc,

Trenér Machálek tvrdí, že se Schindlerem by mužstvo bylo ještě mnohem silnější. V čem vidíte vy jeho přínos pro tým?

Z mého pohledu na hřišti je to především ve kvalitě řešení jednotlivých herních situací. Těch je během zápasu spousta a vždy s nimi můžete různě naložit. Můžete souboj vyhrát nebo prohrát, můžete dobře nebo špatně založit akci nebo ji i kvalitně zakončit. A právě procento skvěle vybraného řešení u nejrůznějších situací je u Jardy obrovsky vysoké. V této souvislosti bych ještě zmínil jednu podstatnou záležitost.

Jakou?

Sehranost a zvyk. Díky té spoustě odehraných zápasů si snad mohu dovolit říci, že Jarda i já společně víme, co přesně můžeme jeden od druhého na hřišti čekat. To pak otvírá prostor pro nás oba soustředit se na hřišti i na jiné činnosti, které mohou mužstvu pomoci. V mém případě je to hlavně snaha zapojit se i do útočné fáze a překvapit tak soupeře. Jarda zase ví, že může jít na standardní situaci bez obavy z toho, že dobře bude zahraná pouze jedna. Doufám, že zápas s Líšní nebyl naším společným posledním zápasem na této úrovni. Záleží však hlavně na zdraví nás obou.

Svěřil vám trenér některé role, tedy hlavně tu vůdčí, které plnil Schindler?

Je pochopitelné, že když jste na hřišti, pokud nepočítám Ladislava Kollára v brance, po Jardově zranění nejstarší a máte toho zkušenostmi nejvíce za sebou, dá se předpokládat, že se vám trenér bude snažit předat odpovědnost za obranu a vlastně celé mužstvo na hřišti. Každý hráč se s tím úkolem vyrovnává rozdílně, je na hodnocení trenéra, zda jsem v té roli uspěl. Přiznávám ale, že nyní to bylo pro mě daleko jednodušší vzhledem k tomu, jakými výkony se celé mužstvo prezentovalo.

Ve kterém období to bylo složitější?

Především v těch, kdy se nám za dobu mého působení ve Vyškově dvakrát stalo, že jsme měli po podzimu pouze deset a jedenáct bodů a hrozilo reálné nebezpečí sestupu. V tom období byla přítomnost každého zkušeného hráče strašně důležitá a ztráta vinou zranění bolestivá. Naštěstí se nám společně podařilo opakovaně přežít vlastně „klinickou smrt" a odrazit se k lepšímu a klidnějšímu období. Víte, co je paradoxní?

Povídejte.

Že tyto dvě záchrany klubu já osobně ve svém žebříčku řadím výše, než to, že jsme následně poté vyhráli podzimní část soutěže. Sestup by v obou případech znamenal velkou tragédii nejen pro celý klub a jeho mládež, ale i region. Z okolí jsme už v divizi zůstali osamoceni a mladí hráči by tak neměli možnost u nás případně růst pro vyšší soutěže. Postoupit zpět je potom daleko složitější. Příkladů i nedaleko je mnoho, ten konkrétní klub to mnohdy poznamená na dlouhé období. To však neznamená, že nemám v současnosti radost z našeho postavení a zejména hry.

Máte na mysli některé konkrétní kluby?

Myslel jsem to obecně. Ale pokud mám být konkrétnější, tak není tajemstvím, že nemám moc radosti z toho, že často v posledních letech jezdíme na Vysočinu a chybí mi zápasy s okolními kluby jako je Rousínov, Morkovice, Boskovice, Rájec, Konice, Protivanov a dalšími, které v minulosti s námi divizi hrály. Bohužel je v současnosti situace taková a nezbývá mi nic jiného, než ji takto vzhledem k rozložení týmů v divizi respektovat.

Kdo z hráčů, kteří se vedle vás letos vystřídali, si vedl nejlépe? Kdo vás v tomto směru nejvíc překvapil?

Po zranění Jardy Schindlera a trestu pro Lukáše Koláčka vedle mě nastoupil mladý Michal Jeřábek a pak také Martin Žoček. Po vypršení trestu Lukáše Koláčka jsme se pak v závěru podzimu vrátili k této variantě složení stoperské dvojice. Michal i Lukáš stopera v minulosti hráli, takže z tohoto pohledu mě muselo příjemně překvapit zvládnutí této role v podání Martina Žočka, který se potkal v průběhu celého podzimu s velkou formou a konečně i pro mě potvrdil to, že má předpoklady hrát v zápasech opakovaně na vysoké úrovni. On ví moc dobře, že jsem v dobrém slova smyslu jeho velkým kritikem vzhledem k jeho předpokladům. Ale takových mladých hráčů je u nás více, kteří mají potenciál se i nadále zlepšovat.

Co hlavně se v týmu změnilo, že během roku vystoupil prakticky ze dna na vrchol? I zde otázka, který z mladíků vás na podzim nejvíc mile překvapil?

Jak říká bývalý spoluhráč a nyní trenér Valdemar Horváth, není umění vyhrát zápas, ale naučit se zápasy opakovaně vyhrávat. A to se týmu v určité fázi sezony podařilo. Vstup do sezony nebyl z našeho pohledu optimální, ale v určitém bodě se to zlomilo. Mám na mysli zápas s Velkým Meziříčím, které jsme zvládli herně i výsledkově, a od tohoto momentu forma mužstva stoupala každým zápasem. Důležité také bylo, že jsme bodovali v zápasech, kdy se nám moc nedařilo, hlavně na začátku. Přiznávám upřímně, že v té chvíli jsem trochu s obavami čekal, kterým směrem se bude sezona ubírat a přál si, aby se neopakovala ta minulá.

Ale vraťme se k těm výkonům mladých hráčů.

Náš výsledek je postaven hlavně na kolektivním pojetí hry, odpovídá tomu i fakt, že jsme neměli vyloženého střelce typu rosického Petra Malaty, ale na brankách se podílelo prakticky celé mužstvo a z toho pohledu bylo pro soupeře nebezpečné a těžko čitelné. Tím, že v mužstvu byla spousta mladých hráčů, si cením dosaženého bodového výsledku o to více. Nechci z mladých hráčů jmenovat nikoho konkrétně, ale celkově jsem byl v pozitivním smyslu až zaskočen stálostí výkonů mladých hráčů. To bývá obrovský problém při jejich větším počtu v mužstvu. Na tomto má obrovskou zásluhu celý realizační tým.

A další případné faktory úspěšného roku?

Důležitost každého jedince v celém týmu, i když to tak nemusí na první pohled vypadat. Na hřišti není pouze těch jedenáct vyvolených, přijdou zranění, nemoci, karty, různé vývoje stavu v utkáních a tam si myslím, že byla také naše silná stránka oproti soupeřům. Každý si našel své místo, přijal svou roli a snažil se ji plnit v pozitivním smyslu co nejlépe pro úspěch nás všech. Střídající hráči, ti krátkodobě i dlouhodobě zranění, kteří byli často v kabině před zápasem, i skvělí fanoušci, ti všichni mají podíl na výsledku.

Zmínil jste snad všechny zainteresované strany kromě vedení klubu.

S vedením klubu jsme si v průběhu času, kdy jsem ve Vyškově, prošli i složitějšími vzájemnými obdobími, kdy to nebylo jednoduché pro obě dvě strany. Ale vytvořenými podmínkami ve všech směrech, důvěrou realizačnímu týmu a hráčům mají všichni ve vedení nemalý podíl na současném postavení. Opakuji bohužel často některým mladým hráčům, aby si vážili toho, jaké podmínky jsou jim ve Vyškově na divizní úroveň vytvořeny. Přál bych si i v budoucnu, aby to tak zůstalo a za podpory ostatních partnerů klubu se fotbal v tomto městě i nadále pozitivně rozvíjel.

Jak vycházíte s hráči prakticky o fotbalovou generaci mladšími?

Někdy je to těžké vzájemně (pobaveně). O tomto problému toho již bylo napsáno hráči z mé generace spousta. Nezáleží přitom na tom, zda se to týká nejvyšší soutěže nebo divize či nižších soutěží. Většina dnešní generace mladých hráčů je jiná, její hodnoty, pohled na život, názory na nejrůznější témata jsou diametrálně odlišné od těch našich v jejich věku. Někdy s pohledem mladší generace hodně bojuji a tím potažmo i oni se mnou, připouštím, že je to vzájemné. Ale vždycky se každému z nich snažím říci, aby se zkusili alespoň nad slovy toho staršího hráče zamyslet. Já z nich zase čerpám energii, občas i tu jejich mladickou bezstarostnost, případně zdravé sebevědomí, které mi někdy chybí.

Vaše hra je nyní založena na fyzičce, jak snášíte nároky trenéra Machálka? Nebo máte nějaká privilegia či úlevy?

Odpovědět na tuto otázku by měl spíše trenér. Kdo mě zná, ví, že neřeknu v tomto směru ze svého pohledu nic nového. Pokud chcete být úspěšný v jakékoli činnosti, musíte jí obětovat odpovídající čas. Není to vždy zárukou, ale prvním předpokladem, který je vstupní branou k úspěchu. Pokud jsem zdravý, jsem v podstatě na každém tréninku a vážím si toho, že na něm mohu být a tělo mi to ještě pořád přes občasné malé obtíže umožňuje. Nikdy nevíte, zda nebude ten konkrétní trénink či zápas posledním ve vašem životě. Život mnohdy dokáže být stejně krutý jako krásný. Úlevy tedy od trenéra nemám a jsem za to v podstatě rád, i když je to na úkor mého osobního života, z čehož asi zase nemá radost mé okolí.

Hovořit o postupu je předčasné, ale přesto, myslíte, že tento tým by se prosadil i v MSFL?

Myšlenky na postup v této chvíli opravdu v hlavě nenosím a jsou „vzdálené jako konec tohoto soutěžního ročníku". Po úvodních jarních kolech může být situace v tabulce úplně odlišná. Ze zkušenosti bych se v tomto případě odvolal na dle mého názoru pravdivé pravidlo, které se v praxi tolikrát potvrdilo, a říká, že pokud jakékoli mužstvo v jakékoli úrovni postoupí výše a chce ve vyšší soutěži následně hrát důstojnou roli, musí být posíleno o několik hráčů do základní sestavy, nikoliv pouze doplněno pro rozšíření kádru. S tím souvisí i ekonomické zabezpečení klubu a celková připravenost klubu na vyšší soutěž. Tato hlediska se často opomíjejí a postup se tak často stává spíše kontraproduktivním pro následný vývoj klubu v dalším období.