„Takový zápas jsem ještě nikdy nezažil. Deset minut před koncem vedeme 4:2, ale pak dostaneme čtyři góly. To mně prostě hlava nebere,“ stále se ještě divil, byť se už s větším časovým odstupem ohlížel za odehraným podzimem.

Tento zápas byl sice až příliš extrémní, ale do značné míry vystihuje největší problémy jeho týmu v uplynulém půlroce. Slavkov byl jiný doma a venku. Jako den a noc. Na domácím hřišti má čtvrtou nejlepší bilanci, když ze sedmi utkání pět vyhrál, v jednom remizoval a jen jednou brali všechny body hosté. Třetí Kostice. Na hřištích soupeřů byli Kukletovi svěřenci spíš obětním beránkem. Jedinou výhru přivezli ze Šlapanic, které jsou po podzimu třetí od konce. K tomu přidali jen bod za remízu 1:1 v Břeclavi s béčkem třetiligového MSK. A pak už to byly samé porážky. Některé s příchutí debaklu. V Bučovicích 0:4, ve Vracově 0:6 a jistě se tak dá označit již zmíněný propadák 5:6 ve Tvrdonicích.

„Ani doma jsme některé zápasy neodehráli moc dobře, ale bojovností jsme je dokázali vyhrávat. Ale venku to bylo špatné. Přivézt o pár bodů víc, mohli jsme být těsně za špičkou tabulky. Neříkám, že s pohybem v jejím středu nejsem spokojený, ale určitě to mohlo být mnohem lepší,“ zdůraznil Kukleta.

„Pro nás, kteří jsme tady už delší dobu, je to také něco úplně jiného. Nikdy před tím takové rozdíly ve hře doma a venku nebyly. Nebo spíš ve výsledcích doma a venku, protože řadu zápasů jsme i venku měli rozehraných dobře. Jenže jsme je nedokázali dotáhnout do konce. Asi je to i tím, že se utváří nová parta, doma jsme odvážnější. Před domácím publikem se víc vyhecujeme. A dokážeme víc využít rozměrů slavkovského velkého hřiště. Tady se nám opravdu hraje lépe,“ řekla jedna z opor mužstva Oldřich Strnad, který je zároveň členem výboru klubu.

Kromě něho trenér Kukleta spoléhal na podzim na další zkušené fotbalisty. V brance byl nejčastěji Kuchyňka, v poli to byli Hráček, Houšť, pokud byl k dispozici, Láznický. Ostatní hráči vedle nich střídali dobré okamžiky se slabšími.

„Šanci dostali i někteří mladí hráči, Klimek, Matocha a další, ale i pro ně platí to, co o většině hráčů. Sice nezklamali, ale mají před sebou ještě dost velký kus práce. Celkově jsme se podzim potýkali s velkou absencí z důvodů zranění, ale i pracovního zaneprázdnění. Například často chyběl Houšť, nebo bratři Vránové. Loni se střídali a vždycky přišel alespoň jeden. Letos jezdili za prací většinou spolu. Ale tohle v amatérském fotbale prostě tak chodí a já musím pracovní povinnosti hráčů respektovat,“ zdůraznil Kukleta.

Pro jarní část si Slavkov zřejmě nebude dávat velké cíle. Ale určitě se bude chtít dotáhnout více k čelu tabulky a stabilizovat kádr pro další sezony.

„Proti loňsku, kdy jsme se zachraňovali, je to samozřejmě o hodně lepší. Kádr se i přes uvedené problémy přece jen usadil. Po doplnění by určitě bylo možné hrát ještě výš. Nejvíc nám chybí hráči na krajích zálohy a určitě i jeden pro kraj obrany. Potřebujeme takové typy, jak se říká, jezdiče podél lajn. A nad výkony a výsledky venku se samozřejmě musíme zamyslet společně. Tohle se na jaře nesmí opakovat,“ zdůraznil Kukleta.

Slavkovský fotbal pamatuje i lepší časy než je krajská první A třída. Snaze přivést jej na někdejší pozice nasvědčují i nedávné změny ve vedení klubu, kde na postu předsedy vystřídal Miloslava Doubka Jakub Vyšehradský.

„Ano, jak řekl trenér Kukleta, budeme se poohlížet po posilách. Myslíme si, že Slavkovu by více slušel krajský přebor. V této soutěži už to asi nebude, ale nemusíme spěchat a zkusíme to v příští,“ netajil ambice Strnad.