Loučil jste se zápasem FKD – Němčany, který skončil 6:0. Takže asi pohoda…

Utkání bylo super, vynikající asistenti - Lasovský a Slanina, hráči hráli s respektem ke zdraví soupeře. Fotbalové akce byly oku lahodící a fanynky málem po vstřelené brance zvedaly trička nad hlavu. Jasná výhra domácích, kterým gratuluji k postupu do vyšší soutěže. FKD si to zaslouží.

Co, nebo kdo a kdy vás přivedlo k myšlence stát s fotbalovým rozhodčím?

Jako dorostenec Vyškova jsem soudcoval nějaké přáteláky, protože tam nebyl rozhodčí. Pak mě oslovil bývalý prvoligový rozhodčí pan František Mácha, ať se přihlásím na okresním svazu. Na podzim 1981 jsem absolvoval školení. První mistrák jsem odpískal dorostencům v Pustiměři a pak mával na lajně panu Budíkovi z Nesovic. Zároveň jsem až do narození první dcery ještě hrál, trénoval žáky ve Vyškově a po zesnulém Josefu Přikrylovi ještě dělal předsedu klubu a pak pracoval ve výboru.

Vedete si statistiku odpískaných utkání? Která byste vybral jako své nejvýznamnější, nejtěžší, nejvydařenější, nejpříjemnější…

Statistiku jsem přestal vést, ale bude to tak tři čtyři tisíce zápasů. Z mistrovských utkání bylo asi nejvydařenější v divizi v Bílovci, kdy asi 300 diváků ve stoje tleskalo při odchodu do kabin rozhodčím. Nejtěžší utkání byl boj Ratíškovic a Vítkovic v Moravskoslezské lize. Asi ve 25. minutě jsem vyloučil domácího obránce, ale nakonec Ratíškovice vyhrály 2:1. Raritou bylo utkání třetí třídy v Lipovci, kdy v parném létu žlutí domácí a růžoví hosté spolu s diváky na můj pokyn zalehli k zemi, protože nad hřištěm přelétlo několik rojů včel. Nezapomenutelná jsou pro mě přátelská utkání v Drnovicích. Z nich vyzdvihnu zápas s mistrem Kostariky – FC Alajuense. Hrálo se na hody a přišlo 2 500 diváků, remíza 1:1 a penalta za ruku hostů pro Drnovice!

Na druhou stranu, teď s odstupem času už asi můžeme zmínit i zápas, na který byste nejraději zapomněl, protože se vám moc nevydařil?

Jedním z prvních utkání ve třetí třídě bylo Bučovice B – Švábenice. Začínal jsem a hostům vyloučil tři hráče. Přijel jsem na utkání na Mustangu a po zápase mi někdo sebral fajfku od startování. Naštěstí domácí to tenkrát zařídili a mohl jsem odjet. To vím, že se mi zápas zrovna dvakrát nepovedl.

Určitě jste za tu dlouhou kariéru poznal spoustu hráčů. Můžete jmenovat takové ty fotbalové gentlemany, kteří vám roli rozhodčího usnadňovali. A naopak rebely, kteří to rozhodčím dělají těžší než to samo o sobě je?

Gentlemanů bylo spousta, Bob Kafka, Valda Horváth, Zdeněk Lorenc a nejvíc vzpomínám na Jirku Vaďuru ze Sigmy Olomouc, když nastupoval za béčko. Mezi „rebely“ bych vzpomenul Mirka Micu. Ten uměl spadnout na penaltu. Ale když ho faulovali, vždycky jsem to pískl, a tak se stal z rebela gentlemanem.

Měl jste svůj rozhodcovský vzor?

Každý člověk chce dosáhnout na nejvyšší cíle – v rozhodcovství do 1. ligy. Z Vyškova pískali nejvyšší soutěž Adámek, Mácha a Mikulík. To se mi bohužel nepodařilo, ale například od Vojty Mikulíka jsem získal spoustu rad a zkušeností.

Hodně dlouho jste stál v čele okresního fotbalového svazu a zastával i funkce ve vyšších orgánech. Co vám tato činnost dala pro život a když jsme u rozhodčích, tak i pro výkon rozhodčího?

Rozhodčí se musí rozhodnout během desetiny sekundy a stát si za rozhodnutím. Tuto zkušenost lze uplatnit i v běžném životě. Odpovědnost něco řídit pak leží na jedinci, ale i pak třeba týmu, který jedinec řídí. Prošel jsem spoustou fotbalových funkcí, které jsem dělal zadarmo, nebo za cestovné. Předseda komise rozhodčích OFS, člen výkonného výboru OFS, předseda OFS, člen výkonného výboru Jihomoravského krajského fotbalového svazu. Fotbal jsem měl a mám stále rád, bohužel rodina tím trochu trpěla a stálo mě to rozpad manželství. Nicméně život jde dál a se současnou paní si rozumíme i v oblasti sportu.

Souběžně s píšťalkou jste i delegátem fotbalových i futsalových utkáních. Takže u kopačáku tedy asi zůstanete. Na jaké úrovni to bude? A přijmete možnou nabídku zapískat si nějaký pouťáček, třeba o hodech někde na dědině?

Byl jsem delegátem Ligové fotbalové asociace v 1. a 2. lize, delegátem v 1. a 2. futsalové lize. Takže jsem dosáhl vrcholu, za což jsem rád. Bohužel mstiví a závistiví funkcionáři FAČRu „zařídili“ můj konec v těchto soutěžích. Momentálně jsem delegátem KFS Zlín, protože přítelkyně je z Kroměříže. Ve futsale jsem delegátem kraje a divize E. Kdyby někdo chtěl zapískat cokoliv, jdu do toho, pokud zdraví dovolí…

Které hlavní vlastnosti by měl mít dobrý rozhodčí? Co hlavně byste doporučil mladým a začínajícím arbitrům?

Pro rozhodčího je nesmírně důležité zdraví, bez toho se neobejde. A pak čistá hlava, každý zápas začíná za stavu 0:0. Nutná je příprava před utkáním – jaká soutěž, jací hráči, jací funkcionáři. Dohoda s asistenty před utkáním na spolupráci a řešení neočekávaných situací. A pro mladé bych zdůraznil pokoru. Když je mi devatenáct, řídím okres a hraje tam bývalý zkušený ligový hráč, určitě ho musím chránit a nebudu mu tykat! A musím také umět spoustu slovních výplodů na hřišti přeslechnout!

Povoláním jste učitel, šlo ve fotbale – v pískání – nějak využít tuto kvalifikaci a naopak, fotbalové zkušenosti využít ve výchově dětí?

Být učitelem není jen povolání, ale i poslání… Celý život mě baví předávat zkušenosti – jako učitel, trenér, funkcionář. Myslím, že můj podíl na výchově hráčů jako Kolečkář, Lukášek, ale i Petržela si tito borci více či méně pamatují. Myslím, že i spoustě mladých rozhodčích jsem pomohl svými zkušenostmi, třeba když jsem byl na posudku jejich výkonu jako delegát.

Měl by se svaz vrátit k praxi speciálního vysokoškolského vzdělání rozhodčích?

Na fakultě v Brně myslím stále tento obor otvírají, ale není zaměřen jen na fotbalové rozhodčí. Určitě je to dobrá myšlenka a doporučil bych to. Pískat fotbal není jen o tom, že se naučíte pravidla. Chce to komplexní vzdělávání.