„Jo, jen jednou jsem si odskočil a nedopadlo to dobře. Z Vyškova do Mikulova. Byla to jen epizoda a smůla. Odchytal jsem asi jen čtyři nebo pět zápasů. Pak jsem se zranil na tréninku a vrátil jsem se do Vyškova,“ sám vysvětluje ten jediný „exkurz“ do cizích služeb.

LADISLAV KOLLÁR

Narozen: 19. září 1978
Herní post: brankář
Kluby: Drnovice, Mikulov, Vyškov
Zápasy v 1. lize: 6

Letos koncem léta mu bude dvaačtyřicet let a drnovičtí pamětníci tedy lehce spočítají, že s fotbalem musel začínat ještě v okresních a krajských poměrech.

„My jsme jako žáci a dorostenci hráli krajské soutěže a možná i nižší. Kluci jako Petržela, Hořava a další jsou o něco mladší, a ti začínali, když už tu byly pro mládež ligové soutěže. Mým prvním trenérem byl Zbyňa Zbořil. Je jen o pět let starší a jako mladíček s trénováním začínal. Já jsem začal stabilně chytat až ve čtrnácti letech. Před tím jsem nastupoval na všech postech, kde bylo potřeba. V dorostu tehdy nebyl gólman a já jsem si myslel, že se vyhnu běhání a těm zátěžovým věcem,“ s úsměvem vzpomíná na první krůčky po trávníku tehdejšího drnovického hřiště.

U drnovického fotbalového vzestupu k bronzovým medailím byl jako třetí brankář. Na svůj prvoligový debut si musel počkat až do doby, když už klub nabíral opačný kurz. Většina hráčů odešla do Příbrami a jiných mužstev.

„Na první ligový zápas si samozřejmě dobře a rád vzpomínám. I když jsme v Opavě prohráli 1:3. Jeli jsme tam v podstatě s půlkou béčka, takže na tak slátanou sestavu to byl vlastně celkem solidní výsledek. Dva góly mě dal Honza Baránek, který hrál i v Drnovicích. Jeden z penalty a při druhém mě, myslím, přeloboval. Ale už je to dlouho a ruku za to, že to byl skutečně lob, bych nedal. Ale to, že jsem pak druhou penaltu chytil Zbyňovi Pospěchovi, to si pamatuju dobře,“ upozorňuje.

Jako mladíček mohl Kollár sbírat cenné zkušenosti od kvalitních brankářů, které Drnovice ve své prvoligové éře vždycky měly. Prvním po jeho přechodu mezi dospělé byl známý Ostravák Tomáš Bernady. I další jména před tím i potom mezi českými tyčemi dodnes něco znamenají: František Ondrůšek, Pavel Barcuch, Ladislav Maier, Tomáš Poštulka, Martin Vaniak, Martin Pařízek, Jindřich Skácel, Tomáš Bureš atd.

„Těžko říct, kdo byl nejlepší. Samozřejmě nabízí se Vaňous. (Martin Vaniak, pozn. red.) Ale asi je i pravda, že když je člověk mladý, pochytí od každého něco. Třeba Franta Ondrůšek měl skvělé nohy. Co on si dovolil! Kličku i na brankové čáře. Vaňous měl výborný reflex. Jenže kdybych tak měl jmenovat všechny, skončil bych o půlnoci,“ ujišťuje.

Právě Martin Vaniak v jednom z dílů tohoto seriálu chválil Kollárův přístup k fotbalu i jeho talent. Je jisté, že s tím, co pochytal od jmenovaných brankářských veličin mohl jít v jejich stopách. Napřed měl smůlu, protože Drnovice se nechtěly zbavit kvalitní a perspektivní brankářské trojky. Později už po velké kariéře sám přestal toužit.

„Nějaké nabídky jsem měl, i do první ligy, ale Drnovice mě nechtěly pustit. Když to pak v Drnovicích skončilo, už jsem se nikde nechtěl potloukat a už mě víc zajímalo zaměstnání. Neberu to jako zpackanou kariéru. Prostě, vždycky to může být lepší, ale taky i horší. To nikdo neví. Já to beru tak, jak to proběhlo, a jsem s tím spokojený. Možná jsem mohl někam přestoupit, ale nikdo neví, kde bych nakonec skončil. Takže všechno jsou to jen kdyby,“ zamýšlí se nad svou fotbalovou minulostí.

I ta současnost odpovídá jeho spíš plaché a skromné nátuře. Z Drnovic se jen přemístil do Vyškova, kde se tehdy začal probouzet ambiciózní klub. Snaha vyvrcholila v sezoně 2013 - 2014 postupem do Moravskoslezské ligy. Kollárův podíl na něm je neodiskutovatelný. V brance byl velikou oporou.

„Sezonu před postupem jsme se zachraňovali. Na jaro přišel trenér Machálek, ten to stmelil a dal do kupy. Udělali jsme dlouhou šňůru bez porážky. To byla paráda. Fotbalistům nemusím moc zdůrazňovat, že se pak úplně jinak hraje i trénuje. Skvělá parta. Machálek si uměl vybrat hráče, kteří dokážou makat pro mužstvo. Na to měl čuch a v Líšni a ve Zbrojovce dokazuje, že pořád má,“ odmítá Kollár jednoznačně směrované zásluhy tehdejšího strážce vyškovské branky.

Registraci má v Městském fotbalovém klubu Vyškov stále platnou. Před letošním vládním ukončením sportovní činnosti si byl párkrát zatrénovat s béčkem. Trenér rezervy, mimochodem jeho mladší brankářský kolega Jan Kopáček, dokonce nevyloučil možnost, že by se mohl na podzim objevit v brance v mistrovských zápasech I. A třídy. A to má béčko postupové ambice. Veterán mezi tyčemi se příležitosti, nebo spíše úkolu, nebojí.

„Dokud mně nezruší registračku, budu připravený klukům pomoct vždycky, když budou potřebovat. Samozřejmě, pokud mně bude sloužit zdraví. Když jich bude dost, tak se nikam nepotlačím, kdyby mě potřebovali, vždycky pomůžu. Já už žádné ambice nemám, spíš těm mladším klukům rád poradím. A vlastně nemusím jen chytat, klidně bych si zahrál i v útoku,“ s úsměvem a trochou hecu připomíná Kollár svoji fotbalovou všestrannost.