S jakým pocitem jste rozhodoval o nezahájení jarních soutěží?

O pozastavení soutěží jsme vlastně vůbec nemuseli rozhodovat my. Udělala to za všechny Fotbalová asociace České republiky, která na svém zasedání výkonného výboru 12. března jasně rozhodla o přerušení veškerých soutěží. Situace ve světe je podobná, takže jsme to jen museli respektovat a informovali jsme oddíly.

Co jste v době svého zvolení považoval na svůj první nejdůležitější krok?

To bylo jasně dané. Dát dohromady odborné komise a pečlivě připravit jarní soutěže. Teď musíme čekat, jak se zdravotní situace vyvine a podle toho připravit náhradní termínovou listinu. Pokud se tedy bude pokračovat.

Existuje v ní i varianta, že by se jarní soutěže nehrály vůbec? Jak byste v tom případě postupovali při určení postupů a sestupů?

O osudu soutěží se zřejmě rozhodne 7. dubna na zasedání výkonného výboru FAČR. Myslím, že pokud by se zrušila celá jarní část, bude FAČR postupovat komplexně od nejvyšší po nejnižší soutěže. Pokud by tomu tak nebylo, museli bychom reagovat na rozhodnutí Jihomoravského Krajského fotbalového svaz Brno, protože je tam jasně daná návaznost na naše soutěže.

Jaké dlouhodobější úkoly vidíte jako ty nejdůležitější?

Říkal jsem to hned po volební valné hromadě. Každopádně chceme navázat na práci bývalého výkonného výboru, protože si nemyslím, že pracoval špatně. Chceme zlepšit mládež. Nová komise mládeže má nějakou vizi, co chce udělat pro dorostence. Osobně preferuji návrat soutěže 7+1 starších žáků, po které se hodně klubů ptá. Měli jsme rozjednanou nějakou možnou spolupráci se sponzory, ale nevím, jaká bude situace po karanténě. Každý se bude bát o peníze, tak uvidíme…

Vaše jméno je na fotbalové scéně spojováno především s rozhodcovskou píšťalkou. Jaké je vaše klubová minulost?

Začal jsem v přípravce ve Vyškově, kde jsem prošel všemi mládežnickými kategoriemi. V sedmnácti letech jsem začal pískat, takže fotbal šel stranou. Pár utkání jsem si zahrál ještě ve Chvalkovicích na Hané a pak v rodném Kučerově. Nikdy jsem ale nebyl žádný extra fotbalista, spíše jsem se tím bavil.

Co rozhodlo, že jste se dal na dráhu rozhodčího?

Pamatuji si, že jsme hráli na gymnáziu zápas dvě třídy proti sobě a já jim to pískal. Začalo mě to bavit, tak jsem to šel zkusit.

Pamatujete si na svůj první odřízený zápas?

Samozřejmě. Napřed ale musíte začít na lajně. Takže Byl to můj snad třetí zápas. Měl jsem jít jako asistent na utkání Dědice B – Vícemilice. Tenkrát nepřijel hlavní rozhodčí a my tam byli dva nováčci. Pan Šustek z Dědic mně tenkrát půjčil píšťalku, karty a šel jsem na to. Dopadlo to tenkrát 4:1. Na krajské úrovni bylo moje první odřízené utkání I. B třídy skupiny C Hovorany – Dražovice 0:0.

Jaký nejdůležitější nebo nejatraktivnější zápas jste řídil?

Pískal jsem několik utkání o postup i o sestup, ale konkrétně si je nepamatuji. Nejlepší atmosféra byla vždy na jihu Moravy. Derby, kde hráli spolu Šardice, Vacenovice, Milotice, Ratíškovice, Dubňany měly vždy perfektní diváckou kulisu. Kuriózní bylo pískat v Tuřanech, když byl na místním letišti letecký den. To si dovedete představit, že píšťalka je v tomto případě celkem zbytečná.

Nelákala vás nejvyšší soutěž??

Do nejvyšší soutěže jsem nikdy nenahlédl, i když jsem k tomu měl údajně předpoklady. Tenkrát mi bylo pětadvacet let a já se rozhodl jinak. Tímto se omlouvám Jardovi Kolářovi, kterému jsem zřejmě zavřel cestu do ligy, protože jsme spolu měli tvořit dvojici. Možná mi to někdy odpustí.

Nejvyšší soutěž, do které jsem nahlédl na lajně byla Moravskoslezská liga a není to zase tak dlouho. Dostal jsem se k tomu jako slepý k houslím, když jsem jako hlasatel utkání Vyškov – Valašské Meziříčí převzal ve druhém poločase praporek za zraněného rozhodčího. Protože to bylo z jedno z mých posledních utkání, tak to beru jako pěkné završení kariéry.

Takže s píšťalkou je konec?

Bohužel už ze zdravotních důvodů nemohu pískat, protože mi přestávají sloužit kolena. Pan doktor mi řekl, že je mám ve stavu jako vrcholoví sportovci nebo důchodci, tak nevím, která skupina jsem já. (úsměv) Možná si ještě někdy na okrese zapískám, ale více ne. Spíše se budu snažit soustředit na práci delegáta, kterou jsem začal vykonávat v minulém roce.

Asi nebude jednoduché stíhat povinnosti šéfa fotbalu na Vyškovsku, rozhodčího, delegáta, v zaměstnání a v rodině. Jak to skloubíte?

Dlouho jsem zvažoval, jestli do toho jít, protože když si dám k sobě plusy a mínusy, převažují spíše ty mínusy. Ale na druhou stranu jsem pět let obsazoval rozhodčí, což mi teď odpadne a upřímně si myslím, že nakonec toho času budu mít víc než dřív, protože to bylo hodně časově náročné. Manželka i děti si na můj fotbalový život za ty roky snad zvykli, i když to mám občas na talíři. Děti mám ještě poměrně malé a třeba je taky k fotbalu nalákám. Žena má teď celkem vážné zdravotní problémy, takže ji musím být také trochu více oporou. Co se týče zaměstnání, tak chodím do práce jako většina. Dělám v Prostějově jako vedoucí výstupní kontroly a i když jsem tam krátce, tak věřím, že mi budou občas fotbal také tolerovat. Mám tam volnou pracovní dobu. Momentálně díky zavřeným školkám jsem ale doma s dětmi, tak doufám, že se budu mít kam vůbec vrátit.

Které vlastnosti rozhodčí na hřišti potřebuje nejvíc a co z nich lze uplatnit ve v řídící fotbalové funkci?

Rozhodčí musí být zejména osobnost. Musí mít nadhled, musí si dokázat získat respekt a musí se snažit být spravedlivý. Pokud toto dokáže, dokáže mu okolí odpustit i nějakou tu chybu, protože chybovat je lidské. V jakékoliv řídící funkci jsou tyto vlastnost k nezaplacení.