Marek zůstal, Ondřej se přesunul do druholigové Líšně a posléze na hostování do třetiligového Vyškova. „Když ještě byly papírové registračky, tak já jsem na mé měl Markovu fotku a on zase moji. Nepoznal to nikdo,“ i v „povánočním“ dvojrozhovoru pro Vyškovský deník Rovnost potvrdil Ondřej bratrskou soudržnost.

Kdy jste naposledy hráli spolu v jednom mužstvu?

Ondřej Vintr v dresu ZbrojovkyZdroj: Deník / RedakceOndřej: V Líšni ve druhé lize. Myslím, že to byl poslední zápas podzimu a myslím, že s Chrudimí. Vyhráli jsme 2:0, dal jsem druhý gól.

Marek Vintr v dresu ZbrojovkyZdroj: Deník / RedakceMarek: Určitě to bylo v Líšni. Myslím, že proti Prostějovu a vyhráli jsme 3:0. Ale musel bych to ověřit.

(pozn. red.: V zápase v Třinci (1:1) 9. listopadu 2019 nastoupil Marek v 72. a Ondřej v 77. minutě)

Dokážete odhadnout nebo spočítat kolik zápasů jste odehráli spolu?

Ondřej: To nevím. Zkusím to tedy spočítat. Takže 15 let krát 30 zápasů plus přípraváky. Tak to by mohlo být tak kolem šesti set.

Marek: To bude přes tisícovku. Hrajeme spolu od přípravky a rozešli jsme se teprve nedávno.

Hráli jste někdy proti sobě?

Ondřej: Ne, nikdy. A kdybychom mohli, tak to z nějakých důvodů nešlo. Třeba když jsem byl v Líšni a Marek ve Zbrojovce, tak jsem proti Zbrojovce nemohl nastoupit pro dohodu klubů. A naopak, když jsem byl ve Zbrojovce já a Marek ve Vyškově, tak taky proti nám hrát nemohl. I když to byl jen přípravák.

Marek: Hráli. Když jsem byl ve Vyškově na hostování a on ve Zbrojovce, tak jsme hráli přátelák na Srbské. Mám dojem, že to skončilo 5:0. Pamatuju si, že jsem dostal červenou po dvou žlutých kartách. Ale nebyly za fauly na bráchu. (úsměv)

MAREK VINTR
Nar.: 1. srpna 1997
Klub: Zbrojovka Brno
Zápasy v I. lize: 8

ONDŘEJ VINTR
Nar.: 1. srpna 1997 (+ 2 min.)
Klub: MFK Vyškov – Moravskoslezská liga
Zápasy v I. lize: 1

S fotbalem začínali ve čtyřech letech v Bučovicích. Od šesti do osmi let trénovali v Šardicích, kde tehdy působilo Regionální středisko mládeže. Od devíti až do osmnácti let byli členy Zbrojovky Brno. V sezoně 2015/2016 hostování v Líšni (Moravskoslezská liga dorostu U19). Sezona 2018/2019 hostování ve Vyškově ( Moravskoslezská liga dorostu U19 a MSFL dospělých).

Jak jste prožíval rozchod s bratrem?

Ondřej: Ano, táhli jsme to spolu hodně dlouho. Ale už v žácích a v dorostu nás lidi upozorňovali, že se naše fotbalové cesty jednou rozejdou. Takže jsme na to byli tak nějak nastavení. Pak se to stalo, ale stejně jsme se zase potkali, protože my vlastně pendlujeme mezi Zbrojovkou, Vyškovem a Líšní.

Marek: Ale my oddělení nejsme. Doma se pořád potkáváme. Zatím nemáme rodiny, jen přítelkyně, a stále spolu bydlíme. Po fotbalové stránce to jednou přijít muselo. Takže to nijak emocionálně neprožívám. A brácha určitě taky ne.

Teď je v lepší pozici Marek, hraje první ligu. Jenže v sestupovém pásmu, zatímco Ondřej s Vyškovem atakuje postupové pozice. Kdo je na tom tedy lépe?

Ondřej: Určitě ten, kdo hraje výš. Tak to vždycky bylo a bude. Teď je výš Marek, ale před rokem a půl jsem na tom byl líp já. Byl jsem ve Zbrojovce a Marek ve Vyškově. Takže se to tak nějak prolíná. Jednou je to tak, podruhé naopak, to vám ten fotbal prostě tak nachystá.

Marek: To se tak jednoduše brát nedá. Těžko říct, kdo je na tom líp, když já hraju spodek tabulky a Ondra vrch. Ale my aspoň hrajeme a trénujeme, oni hodně dlouho stojí. To je pro fotbalisty vždycky špatné.

Jak vidíte možnost, že si ještě na nejvyšší české fotbalové scéně zahrajete spolu?

Ondřej: Možné je to vždycky. Ale já teď hraju třetí ligu a mám už svoji práci, své podnikání. Takže už přemýšlím trochu jinak. Když by ta šance byla, tak bych se jí nebránil. Ale realita je asi jiná. Nic si nenalhávám, roky běží. Možná bych se na první ligu ještě i dokázal připravit, ale v hlavě to opravdu už mám poskládané jinak.

Marek: Já doufám, že se to povede. Jenže ten fotbalový život je takový, že jednou jste dole, jednou nahoře. U nás je to jako na houpačce. A za dva roky to může být všechno úplně jinak. Byl bych rád, kdybychom si spolu ještě zahráli v lize. Ale opakuju, že fotbalový život je nevyzpytatelný.

Teď spíše hrozí, že byste nastoupit proti sobě. V příští sezoně…

Ondřej: To je opravdu z jedné strany černý scénář, ale taky současná realita. Ale je tu i možnost, že to Zbrojovka zvládne. A věřím, že my taky, i když oni i my to nebudeme mít lehké. Zachránit se v první lize bude chtít víc mužstev a u nás postoupit taky.

Marek: Tuhle možnost vylučuju, zachráníme se.

Co musí Zbrojovka udělat pro záchranu a Vyškov pro postup?

Ondřej: Posílit. Zbrojovka určitě. Musí zvýšit konkurenci v mužstvu. Nechci to rozebírat, ale některé výkony opravdu nebyly nic moc… A my ve Vyškově? Myslím si, že na třetí ligu máme hodně dobrý tým. Pokud se udrží pohromadě, někteří hráči, včetně mě, jsme tu byli na hostování do 31. prosince, tak by se postoupit mohlo.

Marek: Odpověď pro Zbrojovku zní: hodně. Od vedení klubu po nás hráče. A hlavně tedy my na hřišti. Nechci to pitvat, situace je přece naprosto jasná. A Vyškov taky určitě ví, co má pro postup udělat. Já mu jej moc přeju. Ve Vyškově jsem začínal s dospělým fotbalem a něco jsem tam odehrál. Jeho výsledky sleduju a když můžu, jedu se na bráchu podívat.

Jste i fotbalově stejní? Co má brácha lepšího než vy, v něčem byste ho trumfl?

Ondřej: Jo, určitě jsme si i fotbalovým stylem hodně podobní. Jeden zásadní rozdíl tu je, já jsem levák, on pravák. Takže v levačce bych ho trumfl. Co Markovi trochu závidím, to je zakončení. To má brácha lepší než já.

Marek: Určitě má lepší svoji druhou nohu, tedy pravačku. Ta moje levačka je akorát tak na opírání. (úsměv) Myslím si, že mám lepší zakončení.

Kdo z vás je vlastně starší? Vyplývají z toho nějaká privilegia?

Ondřej: Marek je o dvě minuty starší. První slovo ale nemá, vždyť jsou to jen dvě minuty. Takhle to u nás nikdy nefungovalo. U nás měl navrch, ten kdo vyhrával, když jsme se jako děcka mezi sebou mlátili. Teda, kdo byl zrovna silnější. (úsměv) Ale i to většinou končilo remízou…

Marek: Doma to vůbec neřešíme. Ale na fotbale, když se vybíral nejmladší kluk z mužstva, tak byl bažant Ondra.

Slavili jste, nebo slavíte Vánoce a jiné svátky spolu? Který z vánočních dárků vám udělal největší radost?

Ondřej: O malička jsme na Vánoce spolu. Jinak to nejde, mamka je prožívá opravdu hodně. Teď už to vlastně děláme hlavně pro ni. Na Štědrý den jsme tedy s rodiči a pak odjedeme za svými přítelkyněmi. Mamka se nebude zlobit, ale nejmilejší dárek jsem dostal od přítelkyně. Šipky.

Marek: Dostal jsem nějaké oblečení. Výjimečný dárek? To asi ne, už nejsme malí…

Jaro bude náročné i po fyzické stránce. Zbrojovku čeká dvacet mistrovských zápasů, Vyškov dokonce dvacet čtyři.

Ondřej: Pro nás hráče, je to spíš plus. Já už jsem něco takového zažil v Líšni. Půl sezony jsme odehráli za dva měsíce. Hrálo se středa – sobota. Byl to frmol, ale pro hráče jsou zápasy daleko větší přínos než tréninky.

Marek: Kondičně je to zvládnutelné. Koneckonců my jsme nedávno podzimní ligu skončili a brzy začínáme. Ta fyzička, kterou naběháte za ten podzim, se za tak krátkou dobu ztratit nedá.

Co řešíte aktuálně teď?

Ondřej: Jak jsem řekl, 31. prosince mně skončilo hostování ze Zbrojovky. V červnu mě tam končí i smlouva s klubem. Takže ve hře je další hostování nebo spíš přestup z Brna do Vyškova.

Marek: Tento týden absolvujeme soustředění na Maltě. Budeme tam pět dnů a zúčastníme se tam Malta cupu. Po návratu se už budeme chystat na Mladou Boleslav, se kterou budeme hrát už 16. ledna u nich.