Do velkého fotbalu vyrazil Roman z rodných Nemojan. V té době v sousedních Drnovicích už muži hráli první ligu a klub už měl kompletní mládežnickou základnu. Tedy od nejmladších přípravek po první ligu starších dorostenců. V nejvyšší domácí soutěži odehrál dvaatřicet zápasů v dresech Drnovic, Zbrojovky (tehdy 1. FC Brno) a Kladna. Českou republiku reprezentoval v mládežnických kategoriích a coby vysokoškolák hlavně na dvou univerziádách, v Bělehradě 2009 a v Číně 2011. „Měl nastartováno k výraznější kariéře, ale fotbalové osudy prostě někdy nepřejí ani největším talentům,“ poznamenal Romanův otec Zdeněk.

Právě on, co by atlet tělem i duší a hlavně atletický trenér a uznávaný odborník, samozřejmě stál u sportovních základů obou svých synů.

„Roman byl již od narození nesmírně živý a mně nezbylo nic jiného, než jeho živelnou radost z jakékoliv činnosti začít usměrňovat, abych ho zabavil, stejně jako jeho staršího bratra Radima, který velmi úspěšně již od dětství běhal a u nás i v Evropě neměl v mládežnických kategoriích konkurenci. Proto jsem pro oba připravoval tréninky takovým způsobem, že se skoro celý den něco dělo. Aby nebyl čas na zbytečné vylomeniny. Vlastně to byla celodenní všestranná činnost. Vždyť místo obýváku jsem měl v pokoji překážkovou dráhu. A tak to pokračovalo až do dospělosti. Oba kluci ani neměli čas na nějakou pubertu, a taky byla velká výhoda, že se nemuseli moc učit do školy, protože učení jim šlo opravdu samo,“ zavzpomínal Smutný starší.

Roman Smutný

Narozen: 1985
Herní post: záložník
Mateřský klub: FK Drnovice
Zápasy v I. lize: 32 (Drnovice, Zbrojovka Brno, Kladno)
Reprezentace: mládežnické týmy ČR, národní tým akademiků

Přestože Roman vyrůstal v atletické rodině a v podstatě v atletickém drilu, poměrně brzy to u něho vyhrál fotbal. Někdy v letech nástupu do základní školy. Táta Zdeněk tvrdí, že se mu nechtělo běhat, přestože měl právě pro běh obrovský talent, což se pak i potvrdilo při odborných lékařských testech.

„Tak jsem si řekl, že ho nenechám jen tak se flákat s klukama po vesnici a rozjel jsem se s ním do Drnovic, kde už se v té době hrála liga a trénovali tam všechny věkové kategorie hochů. A protože jsem měl svůj pohled na tréninky jako atletický trenér, tak jsem s fotbalovými trenéry, zejména s Mirkem Kalou, začal ty kluky kolem Romana i trénovat. Zaměřil jsem se na obratnost, kondici a specifické běžecké dovednosti, které jsem upravil pro fotbal. A myslím, že se nám to tam tenkrát povedlo, protože téměř ze všech těch kluků vyrostli skvělí fotbalisté a někteří pak hráli v dospělosti i první nebo druhou ligu.“

Romanu Smutnému na první scénu českého fotbalu nejvíc pomohl trenér Josef Mazura. Ten mu věřil, bohužel jeho následovníci už méně, a tak fotbalový talent rozšířil okruh svých odborných zájmů o studium na vysoké škole. To u fotbalu na prvoligové a druholigové úrovni také úspěšně dokončil. Fotbal se postupně stal jen koníčkem. Zahrál si v Bystrci, Fulneku, v rakouském třetiligovém klubu SC Ost Bahn, v divizním Vyškově působil v době, když klub začal pošilhávat po Moravskoslezské lize. Víceméně ze zdravotních důvodů tam přešel do B týmu a dodnes působí v nižších krajských soutěžích. Na podzim se pěti góly podílel na prvním místě Rajhradic v A skupině I. A třídy.

„Později, jako už zkušený fotbalista, už měl na všechno svůj názor a ten můj moc slyšet nechtěl. Vždyť vlastně již v prvním ročníku střední školy nastoupil do přípravy s ligovým mužstvem v Drnovicích, takže už měl tréninky vedené pod špičkovými trenéry. Ve škole měl kvůli tomu individuální studijní plán stejně jako pak později na vysoké škole. Bylo vlastně logické, že se mnou už svoji přípravu neprobíral. Ani se moc nedivím, já jsem totiž v jeho dětství asi moc tvrdě vyžadoval celodenní přípravu, takže on měl spíš vojenský režim, který se mu zcela jistě musel zajídat. Dopoledne do školy, odpoledne na trénink do Drnovic, večer ještě u fotbalové brány, co jsme měli před domem, a v noci pak protahování a regenerace. Navíc prošel všemi mládežnickými reprezentacemi a i tam měli trenéři své názory na přípravu, které jsem mu nevyvracel, přece jen jsem nebyl fotbalový trenér. Ovšem v Drnovicích jsem skoro se všemi trenéry ligového týmu hodně debatoval a ledacos se také sám přiučil. Romanovi se pak po přestupu do Brna jeho kondice, atletická průprava a ten tvrdý přístup k sobě samému hodily,“ zdůraznil Zdeněk Smutný.