V postupové sezoně do divize 2001 – 2002 vedl klub výbor ve složení: předseda Petr Kuneš, místopředseda Štěpán Pataki, jednatel a pokladník Jan Špičák, hospodář Václav Navrátil a členové Ladislav Boda, Jan Šebesta, Pavel Sobotka, Petr Král a Miroslav Oppelt mladší.
Po vstupu do tzv. výkonnostní kopané převzal místo šéfa klubu po Petru Kunešovi Štěpán Pataki. Rozšířil tak počet prvních mužů klubu na 26. Se dvaceti léty v čele je populární „Štefan“ na tomto postu nejdéle sloužícím funkcionářem. Pětadvacátému předsedovi Petru Kunešovi patří v tomto pomyslném žebříčku druhé místo. Klub vedl necelých devět roků. Od sezony 1993 – 1994 po zmíněnou 2001 – 2002.
„Post předsedy jsem přijal také proto, že to zrovna nikdo nechtěl dělat. Právě jsem začal podnikat a času moc nebylo. Pamatuji si, že áčko při mé premiéře hrálo v Tišnově. Byl to závěr podzimní části I. B třídy a měli jsme pět bodů. Když jsem pak končil, vyhrála se župa a já jsem měl kliku, že jsem to pomyslné žezlo předal Štěpánovi Patakimu. Z něho se pak stal výborný funkcionář, přestože sám fotbal moc nehrával. Doháněl to zápalem a zdravým klubismem. S ním pak přišly nové a náročné výzvy, které kluci zvládli, a dnešní stav je pokračováním více a někdy i méně úspěšné historie,“ vzpomíná Petr Kuneš.
Na postu prvního muže klubu Kuneš zažil tři postupy. Z I. B a I. A třídy a z krajského přeboru a do divize. Říká, že každý postup je vždy emotivní, ale asi nejvíc prožíval ten první z I. B do I. A třídy. Jako takovou velikou kolektivní radost. Připomíná, že postup je samozřejmě sám o sobě veliká věc, ale několik postupů po roce nebo v relativně krátkém čase, naprosto ojedinělá exkluzivní záležitost. Osobně by rád připomenul i jiný postup, a to dorostu do II. ligy. „To pro mě taky byl mimořádný zážitek. Sešla se výborná generace hráčů, která se pak prosadila i v A mužstvu,“ zdůrazňuje.
Byla to sezona 1997 – 1998. Dorostenci jako vítěz župního přeboru vyhráli kvalifikaci s Krnovem. Následně ale byla II. dorostenecká liga pro nedostatek financí, a také určitou generační výměnu, přenechána Petře Drnovice. A tady musíme opět zalovit v „bezedné“ kronice bývalého hráče Jana Nedělníka.
„Dorost znovu pod vedením Karla Zákravského pokračoval v župním přeboru ve výborném výkonu a s převahou tuto soutěž vyhrál s náskokem 13ti bodů před Bystrcí, i když již během soutěže byl zájem o naše dorostence. Dorost vyhrál i kvalifikaci do ligy s Krnovem, který z ní sestupoval. V Krnově remizoval 2:2 doma vyhrál 2:1. Pro nedostatek financí na tuto soutěž, a také pro nedostatek kvalitních dorostenců, klub přenechal soutěž Petře Drnovice. O tento historický úspěch se zasloužili trenér Karel Zákravský, vedoucí mužstva Radek Prachař a také trenér B m. dorostu, které vyhrálo okresní přebor jako mladší dorost. Hráči A dorostu: Holzer, Prachař, J. Donnenberger, Kolečkář, P. Redek, K. Zákravský ml., Foldyna, Zabloudil, Pataki, Lukášek, P. Donnenberger, Pokorný, Menšík, Sochor, Růžička, Vondřich, Oppelt, M. Redek.“
Za svého předsedování Petr Kuneš potkal řadu vynikajících hráčů. Ideální sestavu z těchto „hvězd“ ale poskládat nechtěl. Jednak, aby na někoho nezapomněl a stejně prý se jednotlivá období výkonnostně moc srovnávat nedají. Každé mělo své velké hráče a koneckonců, hodně z nich bylo uvedeno v tomto seriálku. Pro svůj stručný „výstřižek“ ze stoleté historie vyškovské kopané uvedl jen dvě jména.
„Mira Boniatti, mimořádný trenér, velký poctivec, strůjce tehdejších úspěchů. K vrcholným výkonům strhl nejen hráče, ale i ostatní členy výboru. Já jsem v tomto směru měl velké štěstí, že jsem úkoly mohl delegovat a sám řešit pouze věci, kde statutární zástupce byl nezbytný. Těžko jmenovat hráče nebo dokonce sestavu těch nejlepších, ale nemohu zapomenout na Petra Olejníčka. To byl kluk, který svou rychlostí zařídil mnoho výher,“ i po letech chválí expředseda.
Éru nového předsedy Štěpána „Štefana“ Patakiho, prakticky sezonu 2002 – 2003, zahájilo A mužstvo jako nováček bezpečnou záchranou divize. To už pod vedením nového trenéra Zbyňka Zbořila. První divizní zápas v Ratíškovicích, které právě sestoupily z Moravskoslezské ligy, Vyškov vyhrál 3:0. Dvě minuty po přestávce dal první divizní gól Roman Lžičař a dva další přidal Miloš Kropáček. Rostex skončil šestý s aktivní bilancí 14 vítězství – 7 remíz a 9 porážek.
Divizi si v tomto ročníku zahráli (a zde opět opisujeme z „bloku“ precizního kronikáře Jana Nedělníka) brankáři – Ladislav Vymazal, Marek Fürst, Petr Novotný, do pole - Jiří Kučera, Tomáš Mazánek, Michal Prachař, Dušan Jánoška, Antonín Hála, Valdemar Horváth (hrající asistent trenéra), Pavel Haicer, Stanislav Adamec, Patrik Pataki, Pavel Redek, Michal Slavíček, Lukáš Foldyna, Pavel Oppelt, Pavel Sára, Miloš Kropáček, Karel Opletal, Michal Prachař, Jaroslav Lukášek, Roman Lžičař, Petr Novotný, David Slezák, Vaios Papas (host. z Řecka, studium v Brně), Vladimír Bárta, Petr Žalud, Roman Minařík. V průběhu sezony někteří hráči Vyškov opustili.
