A také poděkovat za něj člověku, který nás těmi sto roky víceméně provázel. Jan Nedělník ale nebyl jen pečlivým zapisovatelem jednotlivých let či kapitol, ale samozřejmě i hráčskou a funkcionářskou legendou. Jako aktivní hráč byl členem týmu, který byl více než padesát let – přesně 57 - nejslavnějším v dějinách klubu. V sezoně 1955 – 1956 hrál Slavoj Vyškov Moravskoslezskou divizi, což byla soutěž na úrovni dnešní třetí ligy, tedy Moravskoslezské fotbalové ligy. Hrajícím trenérem byl Ferdinand Fiala a dobové záznamy uvádějí, že nejlepšími hráči jsou Jan Nedělník, Radek Kala a Jan Sotolář. V družstvu dále hráli: brankář Václav Kumr, Jaroslav Libra, Karel Oppelt, Miroslav Oppelt, Bronislav Tannenberger, Leoš Šenk, Jan Losman, Ladislav Šimáček, Miroslav Tencián, František Varga, Josef Štěpán, F. Zeman a Toman.

Pan Nedělník důsledně a pečlivě zaznamenával dějiny vyškovské kopané od svého mládí až do své smrti v 91 letech. Kulaté devadesátiny oslavil dva roky po postupu A mužstva do MSFL. Bohužel, krátce potom nás navždy opustil.

Jako hold vzácnému člověku uvádíme dva články z Vyškovského deníku Rovnost. Prvním je rozhovor s ním z června 2016, kdy právě oslavil devadesátiny. Druhým jeho vzpomínky na osvobození Československa v roce 1945, které pro Vyškovský deník Rovnost napsal sám u příležitosti oslav devětašedesátého výročí konce války.

Fotbal je celý můj život, bavím se jím už od mlada

Vyškov /ROZHOVOR/ – Každý vyškovský fanoušek ví, o kom je řeč. A nejen ten fotbalový, protože za svoji dlouholetou práci v klubu dostal Jan Nedělník i mnoho společenských ocenění. To poslední z rukou představitelů MFK Vyškov k blížícímu se životnímu jubileu devadesáti let. K devadesátým narozeninám se dostalo Janu Nedělníkovi ocenění také od představitelů MFK Vyškov.

Jste rodilý Vyškovan?

Ne, přišel jsem před šestašedesáti lety. Ale angažování do vyškovského fotbalu bylo za tu dobu hodně. V roce 1954 jsem tady založil firemní fotbalovou jedenáctku, která se dostala do oblastní soutěže, i ligové.

Jste u vyškovského fotbalu celou tu dobu?

Ano, prakticky ano. Byl jsem taky pokladníkem a kronikářem vyškovského fotbalu. K tomu jsem se dostal v roce 1988, kdy zemřel kamarád Josef Přikrylů. Měl ještě zápisy z dřívějších let, ty mám také uloženy.

Jak těžká práce je být kronikářem fotbalového Vyškova?

Je to zábava. Vždy v pondělí dám dohromady vše podstatné. Je to tak na hodinu, vše sepíšu a založím.

Jste pamětník, zažil jste válku a kus české a československé historie. Vlastně skoro celou…

Ano, válku mám v živé paměti, na to jde těžko zapomenout. Ale zažil jsem dokonce i první republiku, bylo toho prostě hodně.

Je možné zhodnotit za celou tu dobu vývoj fotbalu?

Samozřejmě je tam velký pokrok, je to rychlejší než za nás. Prostě jiné.

V čem se to změnilo nejvíc?

V systému hry. Hrál se takzvaný WM systém, tedy rozestavení hráčů na hřišti tvořilo tato dvě písmena. Dnes už je to hodně o běhavosti a zastupování hráčů. Taky je to hodně technické.

A co letošní sezona a Vyškov?

Mně se to líbilo, hrají líp jak loni, to byli dvanáctí, dnes jsou šestí. Doufám, že příští rok to bude ještě lepší.

Máte i nějaké jiné koníčky?

Fotbal je můj život, tím se zabývám už od mlada. Jezdil jsem tehdy na každý zápas sem i do Třebíče, Jihlavy, do Ždírce, do Napajedel, prostě všude.

Dostalo se vám hned několik ocenění. Těší vás to?

Strašně děkuji, a to jak fotbalovému klubu, tak i fanouškům. Moc to pro mě znamená, je to pro mě odměna.

Mrtvé jsme nosili na žebřících ke škole

Dobu osvobození jsem prožíval ve Hvězdlicích. Bylo mi tehdy devatenáct let. Rusy jsme viděli rádi, žádné velké vítání jsme pro ně ale nepřipravili, byli jsme přece jen malá vesnice. Já jsem byl čerstvě vyučeným řezníkem. Pamatuji si, že mi Rusové tehdy zastřelili prase a já jsem jim ho musel připravit.

Ještě za německé okupace jsme s muži z okolních vesnic kopali nad Pavlovicemi obranný val. Pak přilétly ruské stíhačky a Němci nás od něj vyhnali, abychom ho neměli šanci dokončit. Utíkali jsme tenkrát tak rychle, že jsme veškeré nářadí, lopaty, nechali tam.

Vzpomínám si třeba také, že jeden z Němců ostřeloval ze zákopu nad Hvězdlicemi. Ulici ve vesnici zrovna přecházel pošťák a Němec ho trefil. Doručovatel měl ale asi v té chvíli otevřená ústa a kulka mu tak pusou proletěla, prostřelil ji. Pošťák to přežil, ale celý život už pak chodil s pusou nakřivo.

Po střetu vojsk došlo k noční bitvě, kde se neustále střídalo vedení, jednou to byli Rusové, jindy Němci. Tehdy padlo v boji asi sedmadvacet ruských vojáků. My jsme se ale do bitvy nezapojovali, každý z obyvatel měl nějaký bunkr, byli jsme v nich schovaní. Já jsem měl panský sklep v kopci a před něj jsem naskládal klády, aby ho neprostřelili.

Šok mě čekal, když jsem z krytu odcházel, zažil jsem něco, na co nezapomenu. Všude kolem mě byli mrtví lidé a koně. Vytahovali jsme je z potoka a nosili na žebřích ke škole, kde jsme je pochovali.

Jan Nedělník, 88 let, důchodce a kronikář fotbalového klubu, válku prožil v Hvězdlicích na Vyškovsku