„S Lanžhotem jsme sice prohráli, což mě mrzí, ale kluci nechali na hřišti srdíčko a to je pro mě přednější. Takže bych jim chtěl moc poděkovat," pochválil i o dvě fotbalové generace mladší spoluhráče.

Nejmladší z bratrské trojice brankovických rodáků a výborných fotbalistů je bez nadsázky ikonou bučovického fotbalu. V mládí si prý nějakou statistiku vedl, ale už dlouho to nedělá. Pokud se tak už nestalo, tak pětadvacátá sezona v dresu jednoho klubu se určitě už blíží. „S fotbalem jsem začínal doma v Brankovicích. Můj první trenér byl pan Holoubek a pak pan Fiala. Oba dva moji bratři byli mými idoly, takže mě do fotbalového kolotoče vtáhli oni. A samozřejmě tatínek, který mě ve fotbale podporuje stále. Moje hráčská kariéra byla vždy závodně spojena jen s Bučovicemi a Brankovicemi, kde jsem si také několikrát zahrál i po boku bratrů. A proč jsem zůstal v Bučovicích? Měl jsem tu vždy dobrou partu, takže nebyl důvod nic měnit," skromně vysvětluje kapitán bučovického týmu.

Bratr Ladislav o něm říká, že měl talent na všechny sporty. „Za Bučovice hrál fotbal i hokej. Určitě mohl hrát i vyšší soutěže, ale odmítal to kvůli práci a další všesportovní zaneprázdněnosti. Má přirozený respekt v kabině i mimo ni. Díky životnímu nadhledu a fotbalové vyspělosti. Je pracovitý doma i na hřišti, tmelič kolektivu. Prostě skoro známka dokonalosti," tvrdí brácha Laďa, který je nyní jeho trenérem v áčku.

Tomáš Kachlík.

„Když jsem hrál hokej za žáky v Bučovicích, tak se tu hrála okresní soutěž, ale v zimě to byla především vynikající příprava na léto. Hokej jsem hrál s bratry Zachrly a jednou s Pavlem Zubíčkem, který nám přišel ukázat, jak se vlastně pořádný hokej hraje. Vzpomínám si jen na svůj první zápas, ve kterém jsem odehrál jen jedno střídání. Dostal jsem bodyček a napoprvé mně to stačilo," popisuje Tomáš svoji krátkou hokejovou kariéru.

Další raritou jeho fotbalové současnosti je, že nastupuje v jednom týmu se synovcem Markem a nejen jemu je vzorem v přístupu k fotbalu. Bučovičtí už druhým rokem atakují nejvyšší příčky soutěže, v minulé sezoně dokonce po podzimu vedli. Čtyřicetiletý fotbalista už určitě může odhadovat možnosti mužstva. „Poslední dva roky si fotbal už vysloveně užívám. Náš současný kádr je na I.A třídu dostatečně silný. Je to odraz dobrého vedení mužstva a při doplnění by si mohl vyzkoušet i vyšší soutěž. Současná fotbalová generace v Bučovicích umí s balónem mnohem více věcí, než jsme uměli my v jejich letech. Ale někdy to až moc přehání, takže někdy méně je více pro mužstvo. A je dobré, že nás starší mladíci občas i poslechnou," dodává kapitán mužstva.

Tomáš Kachlík.

Jako žáček začínal v Brankovicích jako střední útočník, postupem času se posouval dopředu. V dorostu do zálohy a teď už je klasickým univerzálem, který může hrát na kterémkoliv postu. „Nejvíc mě to baví v záloze, ve středu hřiště. Ale sil už ubývá. Naštěstí máme v kádru šikovné mladé záložníky, takže o nástupce nemám strach. A když se ohlédnu zpět, tak asi mé nejlepší fotbalové sezony byly, když jsem začínal v A mužstvu. Tehdy mi nejvíc pomohli a podpořili mě bratr Laďa a Pepa Fenik. Určitě jsem měl štěstí na trenéry, kteří mě vždy podrželi, jako pan Pernica, pan Goliáš a později pan Špičák," dodatečně děkuje svých fotbalovým učitelům.

V neděli dopoledne nastoupí Tomáš Kachlík za své Bučovice v dalším těžkém utkání I.A třídy ve Velkých Pavlovicích.