„Spíš ve mně převládají pozitivní pocity. Velká spokojenost s hrou, lidi se bavili a myslím, že jsme Zlín donutili sáhnout si na dno sil. Zatlačili jsme je a k vítězství jsme určitě měli daleko blíž my,“ shrnul své hodnocení.

Na stadionu v Drnovicích roli favorita prvoligového týmu ještě umocnily přetrvávající potíže MFK se zdravotním stavem mužstva. Trousil po utkání přiznal, že na lavičce měl na střídání prakticky jen dva zdravé hráče. Ondřeje Vintra a Pavla Simra. V závěru sice naskočil do zápasu nedoléčený Pavol Ilko, ale to si vyžádala situace. Chybějící možnost poslat na hřiště čerstvé hráče zřejmě byla tím rozhodující závažím, které misky vah v koncovce překlopilo na stranu „ševců“.

„Nešlo ani tak o to, v jakém sloužení nastoupíme, ale že na lavičce jsme neměli tu kvalitu, kterou máme ve druhé lize. Dneska tam mohli jít akorát Ondra Vintr s Pavlem Simrem, kteří to taky zvedli. Proto jsme si vytvořili ten tlak, bohužel tam nebyli další, kteří by tu kvalitu mohli ještě podpořit v tom prodloužení. Proto jsme tam nestřídali,“ vysvětlil vyškovský lodivod a vyjmenoval nejcitelnější absence: Bienvenue Kanakimana, David Jambor, David Krška a Martin Macej.

Fotbalisté Zlína (modré dresy) se ve čtvrtek představili na stadionu v Drnovicích, kde se utkali s druholigovým Vyškovem.
FOTO: Vyškov trápil prvoligové Ševce, v poháru skončil až po prodloužení

Střed zálohy tak svěřil dvojici Lukáš Lahodný – Tomáš Cabadaj a od začátku byli domácí Fastavu více než vyrovnaným soupeřem.

„Měli jsme velmi dobrých patnáct minut, potom se hra vyrovnala. Pak jsme dostali zbytečný gól, kdy jsme nedostoupili Čanturišviliho na vápně. Zlín se dostal na koně a měl ještě jednu šanci, kterou nevyužil. V poločase jsme si řekli, co změníme a jak chceme hrát a myslím si, že celá druhá půlka byla v naší režii. Měli jsme krásné akce i šance a zaslouženě jsme vyrovnali. Hlavně jsme potom měli velkou převahu a jsme Zlín zmáčkli. Po krásné akci Vintrů jsme trefili z voleje tyčku a odráželo se to na brankové čáře. Tam jsme mohli rozhodnout,“ dodal k hodnocení.

Ze zápasu si obvykle nad „věcí“ vyškovský kouč odnesl žlutou kartu za „komentář“ k momentu, který mohl rozhodnout ve prospěch jeho týmu. V 85. minutě za stavu 1:1 zahrál jeden z obránců Zlína rukou ve vlastním pokutovém území, ale píšťalka hlavního arbitra Zelinky zůstala němá.

„Když takovouhle ruku uděláte ve vápně, kdokoliv lize, druhé lize v divizi, v jakékoliv soutěži, tak prostě to rozhodčí musí vidět a písknout. Tuto ruku jsme viděli všichni z té strany, kde jsme stáli, viděl to i pomezní. Schovává se za něco, že se bál dát signalizaci, že nevěděl jestli je úmyslná, neúmyslná. Pro mě je jedno, jestli je úmyslná nebo neúmyslná. Hráč se otáčí a jeho nešikovností odhodí balón dlaní úplně pryč a nikdo na to nereaguje. Ten zápas by se vyvíjel úplně jinak, v 85. minutě penalta… Kdybychom ji proměnili, tak jsem přesvědčený, že v té euforii bychom už utkání dotáhli do vítězného konce,“ komentoval (ne)verdikt sudích s viditelným rozladěním.

Za daného stavu obou střídaček bylo jasné, že prodloužení více nahrává Zlínu. Ten toho také skutečně využil a jeho průběhu poslal na hřiště tři čerstvé hráče. Patnáct minut se ještě hrálo podle stejných not, jako celý zápas, ale po změně stan se začala únava domácích projevovat. Přesto se dalo utkání dotáhnout do penaltového rozstřelu. Jenže přišla chyba jednadvacetiletého kamerunského brankáře Borise Esseleho, kterou potrestal Lukáš Vraštil.

„Po tom jejich prostřídání, kdy tam došel Fillo a Reiter a další hráč, tak bylo jasné, že ta převaha bude na jejich straně. Mrzí mě, že jsme dostali takový hrozně laciný gól, když si jednu chybu vybral náš gólman, který jinak působil velmi dobře. Chtěl klukům pomoct, ale vyběhl zbytečně na patnáct metrů, když bylo osm hráčů před ním. Už z lavičky, když se rozběhl, jsme viděli, že to může být průšvih. Strašně jednoduchá hlavička z patnácti metrů nám propadla do brány. Ale to je fotbal, tohle mně až tak nevadí. Znova říkám, že jsem rád, jakým způsobem to kluci odehráli, že jsme vůbec nebyli odevzdaný tým. Naopak, že jsme to byli my, kteří měli daleko blíž k odvrácení toho prodloužení. To nás naplňuje do další práce. Teď nás čeká Zbrojovka, takže věřím, že i proti ní půjdeme se stejným entuziazmem, zaujetím, nadšením,“ přeje si Trousil.