Jeho dosavadní kariéra je z velké části spojena se známým exligovým klubem. „Jsem pravověrný Drnovák,“ říká Kollár. S Drnovicemi jsou spojeny jeho fotbalové začátky a také soukromý život. „Začínal jsem tam v šesti letech a až do ukončení činnosti fotbalového klubu jsem nikdy nikam neodešel. Navíc mám tam i své bydliště,“ vysvětluje.

Jako malý kluk to měl na škvárové hřiště místního oddílu kopané pár kroků a tak, jako téměř všichni místní hoši, tam strávil veškerý volný čas. Samozřejmě zajímaly ho jiné sporty, šel si občas zahrát tenis a hokej. Ale fotbal, ten jednoznačně v této konkurenci vedl.

Zajímavé je, že nestál vždy na svém současném hráčském postu. „V žákovské přípravce jsem nastupoval jako útočník. To mi vydrželo přes žáky a až ve čtrnácti letech mě i díky mé výšce postavili do brány. Ale pořád jsem se střídal, poločas v poli a poločas v bráně,“ vysvětluje.


Gólmanský úděl přijal natrvalo až v dorostu, kdy se mu také začalo velmi dařit. Odchytal mnoho výborných zápasů, například s drnovickou dorosteneckou partou vyhrál velký mezinárodní turnaj v Belgii za účasti nejlepších klubů z Evropy. Nebylo tak divu, že již v osmnácti letech, to se psal rok 1996, si jej tehdejší trenér Drnovic Bokša vybral do ligového kádru mužů. „To pro mě znamenalo strašně moc. Učil jsem se od velmi slavných gólmanů, kteří Drnovicemi prošli, a také od význačných koučů brankářů, kteří měli na starosti přípravu,“ popisuje Kollár.

A je jasné, že tohle nejsou jen planá slova. Drnovický klub během své slavné éry zaměstnával velké trenérské osobnosti českého i slovenského fotbalu, trenéry národních týmů Karla Brücknera a Jána Kociana, dále Dejmala, Jarábka, Večeřu, Jarůška, Mazuru a gólmany trénovali známé postavy kopané jako Doležílek, Horáček, Hron či Barcuch.

A jaká byla týmová pozice Ladislava Kollára při drnovickém působení v lize? „Kryl jsem záda, jak se v brankářské hantýrce říká, Bernádimu, Vaniakovi, Pařízkovi, Skácelovi a Burešovi,“ uvádí skromně. Na hřiště se ale v mistrovských zápasech také podíval. „Mám na svém kontě šest odchytaných zápasů v první lize. Jinak jsem pomáhal hlavně drnovické juniorce,“ přiznává.

Je známo, že brankáři tvoří takový zvláštní minitým v mužstvu a navzájem se podporují se svým specifickým smyslem pro humor tak, aby ten, co půjde chytat, byl v co možná největší psychické pohodě. A právě pro tento kamarádský přístup byl Kollár ceněn trenéry a spoluhráči.

Bohužel trpký konec drnovického fotbalu mu nedopřál, jako celé řadě zdejších výborných mladých hráčů, prosadit se ve vrcholném fotbalu. V současné době pomáhá k dobrým výsledkům diviznímu Vyškovu, v němž působí mimo jiné i jeho bratr Michal. „Já jsem celkem spokojený, dělám sport, který mám rád, a to ve výborné partě mladých kluků,“ vyhlásil.
Ale nejen fotbalem živ je člověk. I Ladislav Kollár potřebuje relaxovat. „Pokud mám volno, věnuji se svému psovi, a hlavně, kdykoliv to jde, vyrazím do lesa na houby. Vzdušné zámky už si dávno nestavím,“ tvrdí skromný pohodový brankář.

Zdeněk Smutný