Kliknutím zvětšíte
Výkonem potvrdil, že v nejnižší krajské třídě bude mít i v téměř pětačtyřiceti letech co říct. „Loňská situace u béčka se mně nelíbila, moc systému v tom nebylo. A tak jsem se rozhodl pomoct. Dáváme mužstvo dohromady. Zdraví mně slouží. Takže si můžu zatrénovat i odehrát mistrák," potvrdil fotbalový veterán, že sundal kopačky z pověstného hřebíku.
Už jen tím, že jako fotbalový harcovník nakonec zakotvil ve Vyškově, je někdejší stoper Drnovic pro tento region zcela výjimečnou osobností. Nejvyšší soutěž hrál v Ostravě, Praze, Příbrami, Českých Budějovicích.
Mohl si vybrat, ale pro život si stejně zvolil Vyškov. „Začátek byl samozřejmě v mém příchodu do Drnovic. To bylo v době, kdy jsem hrál v Bohemce, ale táhlo mě to domů na Moravu. Tady je nejlíp. Jsem rodák z Čeladné, z Beskyd," způsobem sobě vlastním, tedy velmi stručně, popsal způsob, jakým se dostal do FC Petra.
Tehdy už měl za sebou i zkušenosti z Baníku Ostrava, ale stejně pro něho byl drnovický začátek dost těžký. „Do Drnovic jsem přišel na hostování z Baníku v roce 1995. Trenér Jarábek tady měl velice silný tým s mnoha velkými fotbalovými osobnostmi. Konkurence byla obrovská a první zápasy jsem nehrál. Ale dostal jsem nominaci na univerziádu, takže jsem ji s povděkem přivítal. Po ní jsem se na hřiště už dostal častěji," zavzpomínal.
Na univerziádu odjel jako vysokoškolák a zřejmě právě touha zabezpečit se i pro život po fotbale byla důvodem odchodu z Baníku. Tehdy patřil ke špičce československé a posléze i české ligy. „Baník na tom byl velice dobře. V ještě federální lize skončil, myslím, na čtvrté nebo páté příčce a špičku hrál i v samostatné české lize. Vyrostlo tady hodně pozdějších vynikajících hráčů i reprezentantů: Čížek, Galásek, Hýravý, Řepka, Slončík, Marek Poštulka, Petr Veselý. Komu by se chtělo takovou společnost opouštět? Jenže já studoval vysokou školu, což se tehdejšímu vedení moc nelíbilo. Prý se to s vrcholovým fotbalem skloubit nedá. A já jsem v té době byl takový… no, jemně řečeno, upřímný. Co jsem si myslel, to jsem řekl. A to nebývá dobré, moc to nefunguje. Ale už na to vzpomínám jenom v dobrém," naznačil příčiny svého odchodu z perspektivního klubu, kde si ještě zahrál federální ligu.
Po první drnovické štaci se sem ještě vrátil. Bohužel i k derniéře. „V roce 2005 se tady utvořila zase výborná parta. Uhráli jsme osmé místo, ale stejně jsme šli dolů. Všechno to mělo širší souvislosti, ale nás hráče to bolelo hodně. Ale i v tomto případě pracuje čas a člověk už to nebere jako tehdy a spíše si připomíná tu spoustu krásných zápasů, co tu zažil," ujistil.
Z Drnovic se pak řízný stoper přesunul do druholigového HFK Olomouc. Bohužel už v přípravě přišlo vážné zranění kolene, a proto se rozhodl smlouvu, která zněla ještě na rok a půl, ukončit. „S tím kolenem jsem se léčil strašně dlouho, víc než tři čtvrtě roku. A tak jsem se domluvil s Vojtou Mikulíkem, že mě zaměstná, a na ten rok ve Staegu taky rád vzpomínám. Ale lákalo mě dělat sám pro sebe, což se stalo. A pak jsem se ve Vyškově podruhé oženil, mám dvě malé děti, jsem tady ohromně spokojený, všude to máte kousek," nechal se trochu unést.
S fotbalem začínal v Ostravě, od čtrnácti let prošel jedenácti kluby. Vynikal velmi dobrou poziční hrou převážně na postu stopera, ale sedělo mu i klasické libero. Ve Vyškově si získal velké renomé na trávníku i mimo něj. Občas v zápise o utkání figuroval i jako trenérův asistent. „Ale to byla spíše taková formální záležitost. Prostě máme s trenérem Machálkem výborný vztah, tak jsme spolu některé věci kolem mužstva probírali. Takže spíš konzultant než asistent," upřesnil svoji pozici.
Drnovická exhibice nakonec splnila hlavní záměr pořadatelů, aby byla jakýmsi přátelským setkáním sportovních kamarádů. Navíc se prostřídala velká plejáda borců, kteří fotbalovým Drnovicích získávali respekt nejen na domácích trávnících. Proto po utkání Schindler nejevil nějaké náznaky únavy.
Po zápasech vyškovské rezervy to prý bývá jiné. „Po utkání si dám pauzu a asi tak tři dny se dávám dohromady. Ale rozhodně je to lepší, než to bylo ještě nedávno. A pak to zase jde a už se těším na další zápas," usmíval se při odchodu ze hřiště.
Jistě i proro, že se svými kolegy brněnské bobíky porazili 6:2.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
