Mdlý první poločas a smůla při závěrečném tlaku. Tak lze stručně charakterizovat divizní utkání mezi Vyškovem a Třebíčí. V úvodu utkání snad ani Vyškovští nechtěli ukázat svým protivníkům, kdo je domácím týmem. Bojovali o míč především ve středu hřiště a v útoku se spoléhali především na nesmělé dlouhé přihrávky na Martina Ličku, jehož však dokázali třebíčští beci dobře pokrývat.

Do první pořádné šance se dostal až Hanus ve čtyřiadvacáté minutě, jeho střelu však hostující gólman Beer viděl a vytěsnil nad břevno. Více šancí si však Vyškované nevytvořili, naopak museli hasit rychlé brejky hostí. Do šaten se šlo za nerozhodného stavu. „V šatně o přestávce nebyla žádná bouřka, ale něco málo jsme si řekli, co s utkáním udělat,“ popsal domácí trenér Pavel Svoboda. A jeho rady si zřejmě hráči Rostexu vzali k srdci. Začali hrát aktivněji, zpřesnili přihrávky a více se hrnuli do útoku.

Ke své smůle většinou nevymysleli originálnější způsob, než nakopávání dlouhých míčů na Ličku. Přesto si však několik šancí připsali, i když je neproměnili. Postupem času zcela ovládli hřiště, když se Třebíčané zcela stáhli s cílem bránit remízu. Vyškovští však tuhou obranou procházeli a občas je od gólu dělila jen pořádná dávka smůly.

Dvakrát zachraňovali třebíčští obránci situaci až na brankové čáře. Ani přes drtivý tlak v závěru se však Vyškov neprosadil. „V druhém poločase jsme měli drtivý tlak, ale také smůlu. Měli jsme vyhrát. Stačilo by, kdyby se jednou odrazil míč k nám a bylo to,“ okomentoval průběh druhého poločasu domácí lodivod Svoboda. Naopak jeho třebíčský protějšek se netajil spokojeností. „Vezeme bod z venku, což je výborné. Ve druhém poločase jsme se dostali pod tlak, ale stálo při nás štěstí,“ libuje si trenér hostující Třebíče Karel Kolesa.