Ve „dvojutkání“ v uplynulém týdnu (Velká Bíteš 8:1 a Hodonín 3:1) se už střelecky činil a dvakrát se zapsal mezi autory branek. „Nikdy jsem nebyl vyložený kanonýr, ale trenér Trousil tady po mně góly chce. Tak se budu muset činit,“ s úsměvem sdělila ještě stále dvacetiletá letní posila třetiligového MFK Vyškov.

Jak to tedy je s vaší fotbalovou kvalifikací?

Od žáků jsem většinou hrával krajního záložníka. To si myslím, že je můj post. S góly na tom nějak skvostně nejsem, i když občas taky nějaký dám. Ale většinou jsem byl ten, který je připravoval. Asistencí mám určitě víc než nastřílených branek, ale spočítané to nemám.

Váš nový šéf Jan Trousil ale i od záložníků požaduje, aby se nebáli sami dobré příležitosti zakončovat.

Je to tak, samozřejmě chce góly a já se mu budu snažit mu vyhovět. To víte, že i já chci dávat hodně gólů. Skórovat je vždycky dobrý pocit a pomáhá to mužstvu. (úsměv)

Takže kdybyste si mohl sám říct o post v sestavě, který by to byl?

Především chci ujistit, že každém případě beru ofenzivní úkoly. A post? Buď podhrot nebo krajní záložník.

Představte se alespoň stručně vyškovským fanouškům. Třeba, kde jste s fotbalem začínal?

Od přípravky až do první sezony v mužích jsem byl ve Zbrojovce. Narodil jsem se sice v Novém Městě na Moravě, ale brzy jsme se přestěhovali do Brna a taťka ve Zbrojovce začal trénovat přípravky. Takže byl taky mým prvním trenérem. Pak jsem prošel všemi mládežnickými kategoriemi až do mužů.

Takže jste si zahrál i druhou ligu?

Ano, v áčku Zbrojovky mám sedm druholigových startů. Pak po půl roce jsem se přemístil do Líšně, což bylo jaro, kdy postupovala do II. ligy.

To byla velká euforie, na které zápasy z té doby nejraději připomínáte?

V Líšni je to jasné. Na ten poslední, postupový s Hodonínem. Rozhodli jsme pár minut před koncem a pak vypukly ty velké postupové oslavy. Ve Zbrojovce naopak na ten první proti Jihlavě. Sice jsme tam prohráli, ale když jsem přišel na hřiště, tak jsme hned dali gól. Tím je ten zážitek ještě umocněný.

Jak jste se ocitl ve Vyškově?

Z Líšně jsem se vrátil do Zbrojovky, ale do béčka. Sám jsem cítil, že to je málo, že to chce nový impulz. Takže, když mě zavolal trenér Trousil, že má o mě zájem, kývnul jsem na to hned.

Byla to jediná nabídka?

Ne, ne. Bylo jich víc, i ze třetí ligy, Rosice, Nové Město na Moravě a některé další.

Proč jste si tedy vybral Vyškov?

Z několika důvodů, třeba do Vyškova to z Brna není daleko. Ale důležitější bylo, že jsem od různých lidí věděl, že Vyškov chce hrát útočný fotbal, tedy styl, který by mě mohl sedět. David Moučka, který sem přišel přede mnou, mně ujistil, že je tady dobrá kabina, hráčská parta. A nejpodstatnější byla právě osobnost trenéra Trousila. Věděl jsem, že mě dobře zná. A taky já ho jako trenéra velmi uznávám. Takže když jsem si sečetl plusy a minusy, tak z toho Vyškov vyšel jasně nejlíp.

Jak se vám příchodem do Vyškova změnil život?

Nijak zvlášť, jenom teď víc času trávím v autě na dálnici.

Co řeknete na to, že Vyškov asi bude mít podobné cíle, jako měla před rokem Líšeň?

Že se budu snažit, abychom měli co nejlepší výsledky, aby na nás fanoušci mohli být hrdí a mohli se s námi chlubit. Budu chtít k tomu přispět. A když to bude i nějakým tím gólem, tak bych tu i já měl být v pohodě.