Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Slovenský rodák, jenž prožívá velmi zajímavý sportovní život. Jakým směrem se bude ubírat jeho život, bylo patrné už od útlého dětství. „Už od dětství jsem hrál všechny míčové sporty a nevědomky tak získával odolnost a vytrvalost pro budoucí sportovní kariéru,“ podotkl. Fotbal začal hrát, stejně jako většina hochů z vesnice, v místním klubu, a to v Tatranu Sučany. To se psal rok 1981.

V malé obci ale dlouho nevydržel. Dařilo se mu a tak rychle měnil oddíl a zamířil do slavného klubu Dukla Banská Bystrica. I ten ale byl pro Horvátha jen přestupní stanicí. Studium na Vojenské vysoké škole ho zaválo v roce 1985 do Vyškova. Nepokračoval tu ovšem pouze s fotbalem v místním VTJ, ale nakoukl do tajů i jiného sportovního odvětví. „Tehdy jsem objevil atletiku. Pomáhal jsem vyškovskému oddílu v první lize,“ popsal.

A jeho běžecké výkony rozhodně zaslouží pochvalu. Například uměl zaběhnout patnáct set metrů za rovné čtyři minuty a získat titul v armádním přeboru ČSSR v krosu, v době, kdy ve vojenských klubech závodili naši nejlepší běžci, se jen tak hned někomu nepodařilo.
Přesto se v jeho preferencích na první místo nedostala královna sportu, ale zůstala tam nejoblíbenější týmová hra světa. To i proto, že jeho fotbalové umění neuniklo pozornosti vedení drnovického fotbalového klubu, kam v roce 1987 přestoupil, aby se účastnil tamního splněného snu. „Zažil jsem postupy Drnovic až do první ligy a jsem moc rád, že jsem u toho byl,“ přiznal Horváth. V průběhu svého angažmá v drnovickém klubu dokončil studia na vysoké škole v oboru chemie a v oddíle působil až do roku 1995.

Následující dvě sezóny odehrál v druhé lize v SK Chrudim a odtud přešel do Lerku Prostějov, kde zároveň na přelomu tisíciletí začal i trénovat. Jako hráč pomáhal ještě diviznímu Vyškovu a pak odstartoval i svoji trenérskou činnost.

V letech 2002 –2005 trénoval v Sigmě Olomouc ligový dorost. „Tady jsme vyhráli i mistra republiky ve starším dorostu a zároveň jsem se vešel i mezi nejlepší vyhlášenou trojici trenérů této kategorie,“ pochlubil se. V průběhu tohoto období ještě dokončil profesionální licenci Trenér mládeže ČMFS. Jako kouč prožil štace postupně v SK Hranice, MSK Břeclav a v Šardicích. Od letošního roku je trenérem mládeže ve Vyškově, ale i přesto i aktivně hraje, v Dědicích pomáhá současnému lídru krajského přeboru.

A jaký je jeho osobní život? S manželku Soňou vychovává syny Jakuba a Tomáše. „Rodina je kromě sportu mým největším koníčkem. Vím, že na ni mám málo času, snažím se jim to vynahradit, jak jen to jde,“ přiznává.
Na další záliby mu už volný čas nezbývá prakticky vůbec. „Přesto mám ještě jednu velkou lásku, pocházím z hudební rodiny, absolvoval jsem lidovou školu umění a velmi rád si zahraji na kytaru,“ prozradil na sebe skromný a usměvavý Valdemar Horváth.

Zdeněk Smutný