Do činnosti sboru velmi zasáhla první světová válka. „Většina lidí tehdy odešla do války a v roce 1917 zůstali v obci jen tři členové sboru,“ upřesnuje vedoucí hasičů Zdeněk Martinec.
Po roce 1918 se sbor opět rozvíjel. Díky dobrovolných sbírkám se podařilo získat větší obnos na jeho chod a členové SDH Nesovice koupili ještě nové stejnokroje a ruční hasící potřeby.
Sbor se věnoval kultuře, členové hrávali divadlo, půjčovali jeviště jiným a tím získávali peníze na svoji činnost.
V období do roku 1945 zasahovali Nesovičtí Hasiči u dvou velkých požárů a každoročně pomáhali u povodní.
V roce 1939 vedení seznámilo sbor s novými stanovami režimu Pro sbory v Protektorátě Čechy a Morava a činnost se dále nerozvíjela. Někteří členové sboru byli za okupace v žalářích a mnozí byli odvlečeni na práci do Německa. O život přišli Klement Buchta a Jan Mlének.
V roce 1953 lidé zbourali starou zbrojnici a formou brigád postavili novou. V té době Nesovičtí zasahovali u velkého požáru lesa v Haluzicích a v roce 1957 v Bučovicích, kde přišly o život tři ženy a další lidé byli těžce zraněni. Nadále se pokračovalo v budování zbrojnice a v roce 1966 v obci požárníci nainstalovali sirénu.
V roce 1968 muselo mnoho z dobrovolných členů hasiče odstoupit z výboru, protože nesouhlasili se vstupem vojsk Varšavské smlouvy na naše území.
Roku 1973 se požárníci zúčastnili přípravy mezinárodní soutěže požárních družstev v Brně. Za tuto práci dostali čestné uznání. Mládež se zúčastňovala soutěže Plamen a dosahovala dobrých výsledků. Celý požární sbor byl v okresní soutěži hodnocen na čtrnáctém místě ze sto čtyř organizací.
V roce 1970 se konal první dětský karneval. Letos hasiči uspořádali již výroční čtyřicátý karneval. „V té době se pořádalo mnoho kulturních akcí jako ostatky, krojované hody či Silvestry, ale hasičina stagnovala,“ upřesnil Martinec.
V roce 1985 oficiálně vznikla první mládežnická družstva. Scházelo se tehdy dvaadvacet dětí pod vedením Antonína Sošky, Miloslava Učně a Zdeňka Martince.Po roce 1989 se změnila celá koncepce sboru. Zasahující hasiči prošli zdravotními prohlídkami a školeními.
Dnes má Nesovický sbor čtyřiapadesát dospělých členů. Z toho osm žen a osmnáct mladých hasičů. Zásahová jednotka má čtrnáct členů. Nesoničtí jsou vybaveni speciálem Avia DA 30 a cisternou Tatra CAS 148, které říkají Barča.
Ve spolupráci s profesionály z Bučovic a okolními dobrovolnými sbory zasahují u požárů domů, trávy i vozidel, u povodní a kalamitních situací. „Například letos osmého ledna jsme v noci vyprošťovali devatenáct vozidel mezi obcemi Kozlany a Roštoutky ze sněhové vánice a devátého ledna jsme. odklízeli led a sníh z obecních chodníků a nepřístupných míst v obci,“ potvrdil Martinec.
Mladí hasiči se také podílí na činnosti. Jezdí na soutěže Plamen a Soptík, účastní se Branného závodu v Pístovicích a Uzlování v Drnovicích. „Naši žáci se umisťují na krásných místech v tabulkách a tím dělají čest sboru a zároveň obci Nesovice. Pod vedením bratrů hasičů, jako je Petr Machálek, Michal Učeň, Roman Florián a Milan Hanák, se pravidelně schází na výuce,“ dodal Martinec.
Hasiči z Nesovic se, mimo jiné, věnují kultuře v obci a pořádají převážně akce pro děti. V březnu Maškarní karneval ,v dubnu Pálení čarodějnic, v červnu Dětský den, v červenci Soustředění mladých hasičů a v říjnu Drakiádu.
Pod veškerou prací jsou otištěny ruce a nápady všech členů SDH Nesovice a hlavně Starosty sboru Antonína Sošky, bývalého velitele sboru Františka Machálka a velitele JSDHO Zdeňka Martince, kteří doslova vyběhali, cisternu Tatra CAS 148, které dnes říkají Barča. „Ta je připravena v garáži a může kdykoliv vyrazit na pomoc. Jsme připraveni a pomůžeme a jak praví Hasičské heslo Bohu ke cti, lidem ku pomoci,“ vypověděl Martinec.
V nedávné době se stala smutná věc, která zasáhla Nesovické hasiče. Devětadvacátého dubna zemřel ve věku nedožitých jednašedesáti let Velitel Sboru dobrovolných hasičů v Nesovicích Antonín Soška. Hasičem byl od dětství, pracoval jako vedoucí mládeže i jako rozhodčí a zároveň byl velitelem sboru. V roce 1993 byl zvolen Starostou sboru a tuto funkci vykonával svědomitě,až dosud. „Tento krásný člověk a kamarád nás opustil tak náhle, že toto prázdné místo se nedá nijak vyplnit. Jeho práce je vidět všude. My tu pomyslnou káru potáhneme dál, v jeho duchu,“ řekl Martinec.
