Podivice Od dvacátých let minulého století funguje s jednou násilnou přetržkou Sbor dobrovolných hasičů v Podivicích. V obci obklopené kolem dokola vojenským prostorem a hustými lesy byl život vždycky tvrdší než třeba na Hané. A taky hasiči to tam nemají snadné. Dnes už víceméně bojují o to, aby sbor ve vesnici vůbec přežil.

„Dobrovolní hasiči tu už asi tři roky stagnují. Jsme rádi, že v okrsku zajistíme základní činnost a účast na soutěžích. Sbor má sice čtyřicet členů, ale aktivní jsou tak čtyři pět lidí,“ postěžoval si velitel zásahové jednotky podivických hasičů a starosta obce v jedné osobě Jiří Marák.

Přitom třeba na vybavení si podivičtí hasiči nemůžou úplně stěžovat. Požární zbrojnici by jim leckterý sbor mohl jenom závidět. A technika, konkrétně Avia DVS 12 také ještě funguje. „Chtělo by to, aby se místní víc zapojili, aby sbor skutečně fungoval, jak má,“ přeje si Marák.

Sbor dobrovolných hasičů Podivice vznikl v roce 1927. Prvním starostou byl zvolen hostinský Karel Navrátil z č. p. 25. Náčelníkem se stal Jan Pospíšil z č. p. 67. Ještě v tomto roce nechalo obecní zastupitelstvo postavit skladiště a zakoupilo ruční stříkačku od Sboru dobrovolných hasičů z Brodku u Prostějova. Nebyla ani zdaleka levná, stála tehdejších dvanáct tisíc korun. Tato stříkačka je dodnes akceschopná.

Kvůli rozšiřování vojenského prostoru nacističtí okupanti za druhé světové války vystěhovali řadu vesnic na Drahanské vrchovině. Na Vyškovsku tento osud postihl kromě Lhoty, Pařezovic, Rychtářova, Hamilton, Radslavic, Radslaviček, Nových Sadů, Studnic, Podomí, Ruprechtova, Krásenska a Zelené Hory v roce 1941 taky Podivice.

K obnovení činnosti Sboru dobrovolných hasičů z Podivic došlo až 1. ledna 1946. Hasiči přivezli stroje, které byly uskladněny během války v Želči. Byly v dost zanedbaném stavu. Dalším významným datem v historii sboru byla léta 1977 až 1981, kdy probíhala generální oprava požární zbrojnice a jiné akce.
K požárům a jiným živelním pohromám podle Maráka v obci naštěstí nedošlo už dlouhá léta. Nejhorší katastrofou tak zůstává požár z roku 1862, kdy v domku číslo 3 při rozpouštění sádla vznikl oheň a vyhořela celá dědina. Všichni dospělí byli v té době na svatoanenské pouti v Pustiměři a když se vrátili, zbyl jim jen smutný pohled na zdevastovanou dědinu. Požár podporoval silný jižní vítr a popel byl zanešen až na rybník pod plumlovským zámkem.