Zhruba v polovině sezony si spolu role vyměnili a Igor Apostolidis pak dovedl Sviště ke konečnému devátému místu, tedy na stupínek před posledním Velkým Meziříčím. Nejen o tom, zda je s tímto umístěním a průběhem celé soutěže spokojen či ne, je náš dnešní rozhovor.

Na úvod je asi důležité se zeptat, jak jste se podílel na tvorbě mužstva?
Mužstvo se skládalo vlastně z bývalých vyškovských hráčů, kteří projevili zájem vrátit se hrát opět doma. Většina jich hrála v nedalekém Plumlově, později se vedení klubu podařilo přivést další. Z Blanska se vrátil Horáček, v závěru základní části Provazník. Domácí borce doplnili někteří hokejisté z Nedvědic, které poprvé za jejich dlouhodobou historie chyběly v osudí letošní krajské ligy. Jelikož jsem v Nedvědicích v sezoně 2008/2009 ještě aktivně působil, hráče jsem znal a některé doporučil vedení klubu.

Měli jste nějaká kritéria na hráče, kteří měli do Vyškova přijít?
Na soutěž, jako je krajská liga, je těžké vypracovávat na hráče specifická kritéria. Seniorský hokej zde nějaký rok nebyl a tak nebylo jednoduché vůbec poskládat kádr. Ten se tvořil prakticky celou letošní sezonu, hráči přicházeli a odcházeli i v jejím průběhu. Zápasy a výsledky nám ukázaly, že vytvořit perspektivní kádr zřejmě není možné během několika týdnů. Na některých postech jsme se prostě trefili a hráči splnili očekávání, na některých bohužel ne.

Podařilo se naplnit všechny představy o složení mužstva?
Většina je vlastně zodpovězena minulou otázkou. Možná byly představy vedení i naše trošku jiné, než nakonec kádr vlastně vypadal, ale uvědomit si musíme to, že jsme tým skládali za pochodu vlastně celou sezonu. Citelně nám chyběl obránce tipu Provazníka, a také střelec. Prostě lídr, který dokáže pravidelně střílet branky. Toho jsme bohužel do kádru nedokázali přivést. Vedení klubu se pokusilo ještě v závěru sezony, těsně před play off , posílit útočnou řadu, ale jak se ukázalo, na soupeře jsme přesto nestačili.

Stanovili jste si sami cíle pro krajskou ligu, anebo vám je uložilo vedení klubu?
Nedá se říct, že jsme od vedení dostali konkrétní cíl na umístění. Ale samozřejmě jsme se chtěli pohybovat výš, než jsme nakonec skončili. Někde kolem šestého či sedmého místa. Bohužel jsme však doplatili na nezkušenost kádru, těžký los a hlavně soutěž letos byla vyrovnaná na špici i na chvostu. My bohužel od začátku spadli na dno a vyhrabávali jsme se z toho prakticky celou základní část ligy. Její závěr nám trošku zvedl sebevědomí, podařilo se nám udělat nějaké výsledky a bojovali jsme do posledního kola o sedmou pozici. Proto jsme si věřili, že čtvrtfinále play off můžeme zvládnout. Bohužel se to nepodařilo.

Jaké jste měl kompetence coby asistent?
Já se převážně věnuji ve Vyškově mládeži. S trenérem Valoškem jsme nijak nerozlišovali naše kompetence. Oba trénujeme děti, oba jsme společně působili i u mužů.

Proč jste přistoupil na výměnu funkcí se Zdeňkem Valoškem? Co se tím pro vás změnilo?
Po nevydařených pěti kolech jsme si s vedením sedli a rozhodli se udělat nějakou změnu, prostě impuls pro mužstvo. Pro mě to znamenalo samozřejmě více práce a pobytu na ledě, nejen tedy u dětí. Pokusil jsem se mužstvo zvednout po psychické stránce, prostě semknout celý kolektiv a ubojovat výsledky. Ve spolupráci s Valoškem jsme pak mužstvo vedli po zbytek sezony.

Je něco, s čím můžete být spokojený?
Jak už jsem říkal. Zaplatili jsme nováčkovskou daň, odehráli špatná i dobrá utkání. Skončili jsme předposlední, chyběli nám nakonec dva body na sedmou pozici. V play off jsem já i vedení klubu věřil, že se probojujeme do semifinále. Bohužel jsme to nezvládli. Soupeř byl jednoznačně lepší, porazil nás v sezoně čtyřikrát a zaslouženě postoupil. Z tohoto pohledu je sezona neúspěšná. Z jiného však pozitivní a poučná. Je potřeba se dívat dál.

Kteří hráči splnili vaše představy ?
Celou sezonu jsme měli spoustu zraněných hráčů, několik mělo disciplinární tresty. Určitě nezklamali gólman Janků a bek Provazník, z útočníků pak Horáček, Šebela a Mikeš s Dobešem.

Jakou úroveň měla krajská liga? Třeba v porovnání s druhou ligou.
Soutěž se určitě oproti dřívějšku zlepšila, začíná se přibližovat druhé lize. Některá mužstva, jako Moravské Budějovice nebo třeba i Uherské Hradiště, by se mohla měřit s celky na spodních patrech druhé ligy. Ta kvalitou začíná zaostávat, spíše se tam bojuje, hodně bruslí. Navíc je časově hodně náročná a těžko skloubitelná se zaměstnáním. I proto někteří zkušení, ale mladší hráči, raději odcházejí hrát do krajské ligy jen pro zábavu. I proto krajská liga mírně, ale určitě zvedá laťku kvality.

Jaké podmínky mělo mužstvo ve srovnání s ostatními soupeři?
Myslím, že hráči si na podmínky nemohli stěžovat. Podmínky, myslím, předčily řadu mužstev krajské ligy. Ale, jak jsem naznačil, všichni hokejisté mají svá zaměstnání a hokej je pro ně především zábava a koníček. Horší je to už se zázemím stadionu a s ledem v teplých zářijových dnech.

Při zápasech byli vaši fanoušci slyšet, ale cítil klub podporu z jiných stran, třeba od představitelů města Vyškova?
Jsem velmi rád, že hokej ve Vyškově začíná být u řady fanoušků opět sportem číslo jedna. Pravidelně na nás chodilo kolem dvou stovek diváků, na rozhodující bitvu s Kometou Úvoz v posledním kole základní části přišlo přes tři sta příznivců. Škoda, že se nám nepodařilo přejít přes Velkou Bíteš do semifinále. Fanoušci by si to zasloužili. Město seniorský hokej nijak nepodporuje. Přispívá však na chod mládežnických družstev. Pokud chceme dělat hokej nejen seniorský, ale hlavně mládežnický na kvalitnější úrovni než nyní, je toho potřeba ještě mnoho změnit.

Co se v klubu děje po skončení sezony a jsou už nějaké představy o tom, jak by měla probíhat ta další?
Určitě chceme pokračovat v započaté práci. Nejen u mládežnických kategorií,ale i u seniorů.

Může se Vyškov trvale zabydlet na jihomoravské hokejové mapě, co by k tomu bylo zapotřebí změnit?
Já v to pevně doufám. Ale samozřejmě je potřeba zlepšit především zázemí stadionu. To je bohužel v žalostném stavu .Zde se není za co schovávat.

Na závěr dovolte i několik osobních otázek. Jaká je například vaše hokejová minulost? Kdy a za koho jste hrál naposledy aktivně?
Mládeží jsem prošel v brněnském Ingstavu a vojnu jsem strávil ve VTJ Racek Pardubice. Po návratu jsem hrál I. ligu v brněnském Ingstavu, později v Rosicích. V roce 1996 jsem odešel do zahraničí, konkrétně do Německa, později do Rakouska. Zde jsem působil střídavě ve dvou nejvyšších soutěžích. Po návratu jsem začal trénovat hokejový potěr ve Vyškově a několik utkání odehrál v krajské lize v Nedvědicích.

Jaký byl před tím váš vztah, vazby, k vyškovskému hokeji?
Myslím, že jsem nikdy na vyškovském zimním stadioně nehrál, možná někdy v žákovském věku. Po návratu ze zahraničí mě oslovil sekretář klubu pan Gamba, zda bych neměl zájem trénovat mládež. Zaujalo mě to a od té doby působím u mládežnických kategorií a letos tedy shodou okolností i mužů.

MBK Vyškov
Krajská liga – základní část
9. místo 18 3 4 11 57:86 10
Play off – čtvrtfinále
Velká Bíteš – Vyškov 4:2 a 6:0
Nejlepší střelci
8 – Mikeš, Dobeš 8, 7 – Richard Němec, 6 – Šebela.
Nejlepší obránce
Martin Provazník (chyběl v play off)
Brankář
Janků 1112 / 79 / 4,39 / 88,7
(odchytané minuty / inkasované góly / průměr na zápas / úspěšnost zásahů)
Diváci
Celkem doma: 1906
Průměr na zápas: 191
Nejvíce: Vyškov–Kometa Úv. 302
Průměr KL: 212
Nejvíce v KL: Uh. Ostroh 387