Takové pocity zažijí jen ryze amatérští sportovci, kteří zčistajasna dosáhnou na mety, o nichž snili jako malí kluci. Třeba když v televizi sledovali olympijské vítězství českých hokejistů v Naganu nebo jejich sebevědomá tažení na několika mistrovstvích světa.

A najednou jsou z Captains Náměšť také velcí šampioni. Seznamte se: Jirka Krčál, Miroslav Bednář, Ondra Kohút, Martin Pejchal. A Petr Lainka. Ten, který na jezeře Roulston na chvíli sklonil hlavu a místo výbuchů radosti rozjímal.

Tragická nehoda

O čem? „První myšlenku jsem věnoval bráchovi. Ptal jsem se sám sebe, jestli by na mě byl pyšný,“ vysvětluje dvaadvacetiletý náměšťský rodák, jehož bratr Pavel přede dvěma roky tragicky zahynul. Při přípravném zápase dorosteneckých týmů jej jako rozhodčího zasáhl do hlavy vystřelený puk.

Po několika dnech strávených v nemocnici už to sice vypadalo, že bude v pořádku, ale pak přišla zrádná embolie a smutný konec. „Byl jsem tehdy v Americe, snažil jsem se dostat do juniorské ligy, ale když jsem se dozvěděl, že brácha leží v kómatu, rychle jsem přiletěl zpátky,“ vzpomíná Petr na osudné dny léta 2016. „Ještě mi vynadal, co že v nemocnici dělám, že se mám okamžitě vrátit do Ameriky a makat. Vypadalo to, že bude v pořádku, tak jsem se vrátil. A chvíli poté zemřel,“ dořekne polohlasně.

Vyplněné přání

V zámoří se Petr Lainka i řízením dalších nešťastných okolností neprosadil, ale na rybníku svůj rest vůči bratrovým přáním vyplnil „Věřím, že by mě teď Pavel poplácal po zádech, protože jsme dokázali něco velkého,“ usměje se zase Petr. „Prosadili jsme se v obrovské konkurenci z celého světa, porazili jsme mnoho výborných soupeřů. A udělali jsme Česku v Kanadě výraznou reklamu,“ zdůrazňuje.

Hokej jako koníček

Nyní se Petr Lainka věnuje především studiu Fakulty tělesné kultury na olomoucké Univerzitě Palackého, ale hraje také v týmu University Shields a střídá starty v krajské soutěži Vysočiny za Náměšť nad Oslavou a v olomoucké okresní lize za HC Milo. „Jen doufám, že jako mistr světa nebudu sedět a nadále budu mít flek,“ žertuje. Od kanadského jezera Roulston, kde se finálový turnaj mistrovství světa odehrával, si přivezl dojmy, na něž po zbytek života nezapomene.

„Zahráli jsme si hokej v čisté přírodě za patnáctistupňového mrazu, kdy to bylo pocitově na minus třicet,“ vypravuje a ochotně přidává další podrobnosti. Základní skupinou prošli jako nůž máslem a bez problémů ji vyhráli „Byla fajn. V ní jsme si opravdu hráli
a bavili se.“ Jakmile začalo play-off, šlo do tuhého. Ta tam byla lehkost.

V řadě utkání Češi prohrávali. „Vždycky jsme ale ukázali charakter a zvládli zápas otočit,“ pochlubí se. A když vyhráli, byli v Kanadě za opravdové hvězdy. „Zastavovali nás lidi a chtěli s námi jen tak mluvit. Turnaj má v Plaster Rocku velké jméno,“ přiblížil mladý mistr světa, který by si po škole rád zkusil druhou ligu. „Snad na ni ještě budu mít,“ doplňuje.

Hodně štěstí.