A nejen udržují, ale přidávají k ní i zápisy, které může závidět leckterý mistr světa.

Na začátku tohoto roku oba získali už druhý prestižní titul MASTER WORLDLOPPET RACER. V republice se podobným úspěchem světových parametrů může chlubit jen dalších osm lyžařů. Na světě na tuto metu jedenkrát dosáhlo něco nad tři tisícovky lyžařů, dva a víc titulů získaly necelé čtyři stovky dálkových běžců na lyžích. A co je nutné splnit k získání tohoto titulu? Maličkost. Stačí absolvovat deset z patnácti renomovaných světových lyžařských dálkových běhů zařazených do seriálu Worldloppet. „Jezdí se po celém světě na trasách čtyřicet dva a více kilometrů. Nejdelším je Vasův běh ve Švédsku, který má devadesát kilometrů, a patří sem například i Jizerská padesátka. Když absolvujete deset těchto závodů, přičemž jeden musí povinně být mimo Evropu, udělí vám řídící orgán zmíněný titul. My se synem jsme tedy letos získali už druhý diplom,“ vysvětluje Trávníček starší.

V jakém pořadí a za jak dlouho se mají závody odjet, předepsáno není. Pokud máte podmínky, můžete to stihnout za rok, ale většinou to trvá několik let. Korálky k prvnímu titulu začali oba lyžařští nadšenci střádat zhruba v polovině devadesátých let. Trávníček senior jej vyběhal za sedm, mladší za devět roků. Druhý načali v roce 2006 a tečku udělali letos 13. března skimaratonem ve švýcarském Engadinu. Povinné mimoevropské závody absolvovali spolu, a to v první „sérii“ Gatienau Loppet v Kanadě, ve druhé to bylo čtyřiapadesát kilometrů v Birkebeineru v USA.

Na začátku to pro oba byla jakási zvědavost, co to všechno obnáší, a samozřejmě i vysoká sportovní meta. Dosažením prvního titulu měla skončit, ale sportovní srdíčko se rozumem přesvědčit nedá. „Po zisku prvního titulu jsme si řekli, že to je vrchol a že se už se za ničím dalším honit nebudeme. Další závody že pojedeme jen tak pro radost. Vycházelo nám to na jeden závod za rok. Ale najednou zjistíte, že vám k druhému titulu chybí pár závodů a zase vás to chytne. To se nám přihodilo loni, kdy nám zbývaly tři závody, které jsme tedy dojeli během letošního roku,“ říká Trávníček mladší.

Teď už se i závodí

Na všech závodech se samozřejmě běhá na časy a umístění na stupních vítězů. Oba vyškovští borci ale rázně upozorňují, že takové plány si v závodech nedávají a koneckonců je má jen hrstka „vyvolených“. „Dříve se těchto dálkových běhů účastnili hlavně amatéři, což sice platí i nyní, ale stále víc na ně jezdí i závodníci, kteří ukončili svoji závodní kariéru ve Světovém poháru, včetně těch nejlepších na světě, mistrů světa či olympijských vítězů. Ztratili již něco ze své rychlosti, ale vytrvalost mají výbornou, a tak přechází na tyto dálkové běhy. Je to natolik kvalitní běhání, že oni tak mohou navázat na závodní kariéru. Tím se sportovní úroveň závodů výrazně zvýšila, ale pro většinu účastníků je pořád mimořádným úspěchem ten seriál prostě absolvovat,“ ujišťuje starší.

Takže ve stopách těchto závodů se Trávníčkovi, obrazně řečeno, zdraví i s největšími esy světových pohárů, mistrovství světa i zimních olympiád. Jména jako Bjorn Daehlie, Thomas Alsgaard, Andrus Veerpalu nebo Mathias Fredrisson jsou skutečnými pojmy, přičemž oba ujišťují, že nikdo z těchto borců není žádnou nafoukanou hvězdičkou. „Sbíráme i jejich podpisy. Podívejte, tady je třeba Beckie Scottová, která porazila Katku Neumannovou na olympiádě v Salt Lake City v roce 2002. Běžely o třetí místo, které vybojovala Beckie, ale nakonec se obě posunuly o dvě místa, protože první dvě Rusky dopovaly a byly diskvalifikovány,“ ukazují cenný podpis ve svých startovních passportech, do nichž se zaznamenávají hlavně dosažené výsledky.

S těmito esy se z českých vytrvalců může „honit“ snad jen jediný. Nejlepší český dálkový běžec na lyžích Stanislav Řezáč. „Standa je vůbec takou svéráznou figurou, pravý sportovec. Oficiálně má jeden titul MASTER WODLDLOPPED RACER, ale myslím si, že vyjetých titulů by měl mnohem víc, ale on si prostě o ně nezažádal. Stačí mu opravdu jen to setkání s přáteli a závodění, kdy ovšem vždy bojuje o umístění na stupních vítězů,“ chválí Trávníčkovi skromnost nejlepšího Čecha na dlouhých tratích.

Jejich jména proto většinou nalistujete až v několikáté stovce výsledkové listiny, ale umístění opravdu nějakou důležitost nepřikládají. „Je úžasné už jenom to, že můžete stát na startu s takovými lidmi. Před námi jsou samozřejmě ve výkonnosti hodně daleko. V závodě pak rychle utečou. My ostatní si jezdíme svým tempem, ale mezi sebou samozřejmě soutěžíme, i když je to spíš takové hecování,“ tvrdí Trávníček mladší, ale zároveň přece jen přiznává, jen „klouzání“ by mu nestačilo: „V rámci svých možností určitě chci zajet co nejlepší čas, ale ono to vždycky nevyjde. Záleží na mnoha okolnostech, včetně počasí. Teď už první stovku ve výsledkových listinách tvoří prakticky jen ti bývalí špičkoví závodníci, s nimiž se měřit nedá. Ti jsou hodně rychlí. Dřív byla špička mnohem užší. Pro představu mohu porovnat svoje časy třeba na Jizerské padesátce. Tu jsem dřív jezdíval kolem 200. a 250. místa a měl jsem mnohem horší časy než teď. Trať je v podstatě stejná, jsem rychlejší, ale stejně končím někde kolem pětistého místa. A i to dnes považuji za veliký úspěch,“ dodává Trávníček mladší.

Čilý veterán

S podobnými představami absolvuje tyto závody drtivá většinu účastníků. Je to především o pohybu a dobré partě. Oba borci rádi vzpomínají třeba na pohodový závod v Estonsku, kde se jelo za obrovského mrazu –20° C. Mladší Trávníček tam dojel na 407. pozici. Na startu bylo asi 6000 lyžařů.

Mladšímu Jaroslavovi je sedmačtyřicet let, jeho otci už přes sedmdesát. I proto syn svého tátu obdivuje. „Otec je ročník 1939. Škoda, že ve statistikách seriálu Worldloppet nejsou uvedeny ročníky narození. Takže nevíme, jestli je nejstarší, ale pokud ne, moc starších tento titul nezískalo. V tomto věku je to neskutečný výkon, vždyť letos absolvoval tři maratóny,“ chválí syn.

„Já už jsem to taky vlastně chtěl zabalit a už v podstatě jezdím jen jako synův doprovod,“ mírní syna chválený, ale skromnost tentokrát určitě není na místě.

Světové dálkové závody Trávníčkovi objíždějí se skupinkou kamarádů. Při plánování akcí je první měřítko kladeno na finanční náklady tak, aby byly co nejmenší. „Jezdíme jedním autem, když létáme, objednáváme letenky dlouho dopředu, protože pak jsou nejlevnější. Dřív jsme jezdívali třeba jen se spacákem a spávali v tělocvičnách na zemi. Teď už jsme pohodlnější a snažíme si objednat postel, ale noclehy stejně omezujeme na minimum. Přijedeme den nebo dva před závodem a odjíždíme hned po závodě,“ říká mladší.

Připojí se další?

Organizace výpravy dřív byla především tátova parketa, dnes už se více angažuje syn a výhodou je samozřejmě internet. „Trochu nás ale mrzí, že v té naší partičce je málo lidí z Vyškovska. Lidé z toho mají obavy, že je to drahé a náročné. Ano, připravit se po stránce fyzické člověk musí, ale finančně to lze opravdu stáhnout na přijatelné ceny. Nejdražší je Vasův běh, který vyjde na částku kolem deseti tisíc korun, ale zbytek závodů lze pořídit za poloviční cenu,“ říká Trávníček starší.

Oba zdůrazňují, že rádi do party přiberou další zájemce, nebo poradí s organizací zájezdu. „Dřív bylo běžecké lyžování na Vyškovsku populárnější. Třeba na Jizerskou padesátku jezdil z Vyškova plný autobus závodníků. Je škoda, že nás ubývá, vždyť je to přece nádherný sport a v tomto podání si z každého závodu odnesete zážitky opravdu na celý život, včetně těch setkání se světovými esy,“ uzavírá Trávníček starší, čímž nepřímo přiznává, že žádné věšení lyží na pověstný hřebík neplánuje. Třetí titul MASTER WODLDLOPPED RACER je pro bojovné sportovní srdíčko tak lákavý…