Lidé ve starověku věřili, že falické symboly nosí štěstí, jsou znakem plodnosti a zahánějí zlo. Proto se penisy objevovaly velmi často na zdech domů, vymodelované často i s křídly a ozdobené zavěšenými zvonky. Lidé se díky nim cítili víc v bezpečí. Zničení vytvořeného penisu v ulicích se považovalo za vandalství a trestalo se.

Vliv na schopnost zamilovat se má i v dospělosti naše primární rodina
Záludné seznamování. Hledáte vztah jako dravá šelma? Nedostanete ho

"Penisy se objevovaly na obytných domech i na úřadech, to znamená, že se na ně veřejnost běžně dívala. Děti, dospívající, staří, muži i ženy. Vidět je mohl každý," popsal to svého času agentuře Reuters Nicholas Stampolidis, ředitel aténského muzea umění, které před deseti lety shromáždilo artefakty z padesáti muzeí, souvisejících s Erosem, řeckým okřídleným bohem lásky, známým taky jako římský Amor.

„Erotické motivy se běžně objevovaly na veřejných místech a různé sexuální praktiky měly kultovní nebo náboženský význam,“ uvedl před pěti lety na přednášce Obraz versus pornografie v souvislosti se starověkým Řeckem vizuální teoretik Václav Hájek.

Homosexualita byla běžná

V Pompejích, které padly za oběť sopečnému popelu, našli navíc archeologové před časem téměř neporušené „lunaparium“, tedy v podstatě nevěstinec s komůrkami pro klientelu prostitutek (také cestu k těmto nevěstincům ukazovala zobrazení penisů).

Pokojíky v lunapariu byly vybaveny hliněným lůžkem, jež nemělo být moc pohodlné, aby se zákazníci nezdržovali moc dlouho, nedisponovaly většinou okny ani nábytkem a nad dveřmi je zdobil obrázek znázorňující polohu, na niž se žena specializuje.

Jeden takový obrázek znázorňoval dokonce dva muže. V Athénách byly milenecké vztahy mezi muži zhruba v 5. století před naším letopočtem docela běžné, a to hned z několika důvodů. Jedním mohla být oboustranná výhodnost vztahu – pokud si zralý a dobře situovaný muž vybral dospívajícího chlapce, mohl si užívat sex s hezky rostlým mladíkem, zatímco ten získal spojením se starším pohlavárem silného patrona, který ho mohl dostat mezi vyšší kastu.

Řekové navíc homosexuální vztahy mezi muži zcela cíleně pěstovali, aby udrželi soudržnost bojových formací při službě v armádě. Je známa legenda o veliteli jízdy Kleomachosovi z Magnézie, jenž se údajně během lelantoské války, vedené kolem roku 700 před naším letopočtem mezi Chalkidou a Eretriou, svého mladého milence před začátkem tažení proti Chalkidům zeptal, zda chce vidět jeho smrt. Ten přisvědčil, políbil ho a nasadil mu přilbu. Staršímu muži to dodalo odvahu, vyrazil v čele svých jezdců do útoku a padl hrdinskou smrtí, jeho vojáky ale povzbudil velitelův příklad do té míry, že v boji zvítězili.

Léto je pro spermie rizikové. Přehřátí může snížit jejich kvalitu
Léto je pro spermie nebezpečné. Jakým aktivitám by se muži měli vyhnout?

Řekové prý považovali tento příběh za důkaz, že homosexuální páry jsou v boji nepřemožitelné. Spartský sbor takzvaných hoplítů (tradičně silný střed řeckých vojsk, sestavený ze svobodných občanů podléhajících branné povinnosti) tvořily homosexuální páry a údajně byl poražen jen jednou, v bitvě u Lekter v roce 371 před naším letopočtem, kdy ho přemohl Svatý voj Thébanů vybudovaný na témže principu.

Nechyběla erotická literatura

Z doby starověkého Řecka a Říma se dochovalo také mnoho erotických básní, které si vylíčenými detaily s pornografií nezadaly. Řecký antický básník Archilochos z Paru, žijící na počátku 7. století před naším letopočtem, psal často satirické básně naplněné obscénními a erotickými obrazy, prodchnutými realismem.

Také další starořečtí tvůrci, například básník Straton ze Sard nebo básnířka Sapfó z Mytiléné na ostrově Lesbos, se kromě jiného věnovali erotické lyrice. Konkrétně Sapfó, z jejíhož díla se bohužel dochovaly jen zlomky milostných a svatebních písní, navíc přispěla k označování ženské homosexuality coby lesbické lásky nebo lesbismu – jde o jméno jejího rodiště. Sapfó přitom vyhraněnou lesbou pravděpodobně nebyla, neboť byla vdaná a o jejích vztazích s opačným pohlavím se píše i v dalších literárních dílech té doby, například v jedné z básní básníka Alkaiose z Mytiléné, jež je věnována právě jí.

Svatební prsten. Ilustrační snímek
Pro 60 procent Čechů je svatba důležitá. Nevěsty chtějí prsteny za desetitisíce

V období helénismu (přibližně od poloviny 4. století před naším letopočtem do konce 1. století před naším letopočtem) pokračovali v tvorbě erotické poezie spisovatelé jako Automedon, Philodemus z Gadary a Marcus Argentarius.

Pozoruhodnými erotickými básníky byli i Římané Catullus, Propertius, Tibullus, Ovid nebo anonymní tvůrce básnické sbírky Priapeia, obsahující osmdesát (v některých vydáních 95) krátkých latinských básní vztahujících se k falickému Bohu Priapovi. Podle starších teorií byla tato sbírka, datovaná zhruba do období od 1. století do začátku 2. století našeho letopočtu, antologií různých autorů, kteří se zabývali tímž tématem, dnes se však literární historici přiklánějí spíš k názoru, že je to práce jednoho tvůrce, který v 80 básnických skladbách znázornil celá Priapeiův život od nevázaného mládí až po stařeckou nemohoucnost.

Laura Janáčková
Když nefungují vztahy, neklape to ani v sexu, říká psycholožka Laura Janáčková