„Když se nebudeš učit, budeš hloupá jako člověk!“, „Mýt se a ještě k tomu vodou? To je hrůza!“, „Náš pekelný kníže vládne teprve krátce, pouhých sto padesát let, jaktože si nepamatuješ jeho jméno?“ Těmito hláškami spolehlivě rozesmějí dětské publikum jedině dětští herci. Vrcholí vyškovský festival dětských divadelních souborů Trdlinky a nabité přísálí Besedního domu právě sleduje jakési S čerty nejsou žerty v podání dívek z Dramatického kroužku při Katolickém domě v Dědicích.

Příběh poněkud líné čertovské školačky Berty, která touží být člověkem jako proslulý Drdův Trepifajxl, jenže nakonec zjistí, že v pekle je to mnohem lepší, drobotinu i rodiče baví. Herci působí od počátku tak suverénně, že se mi nechce věřit, že jsem před dvaceti minutami mluvil s těmi samými dívenkami. „Trému rozhodně mám, i když se na představení moc těším,“ spíš špitá než mluví jedna ze žákyň čertovské školy, jedenáctiletá Ludmila Mašterová.

Přitákává jí většina kolegyň a taky šéfka souboru Marcela Voženílková. „Mám asi větší trému než ony, za ně. Mnohem větší, než když hraju sama. Je to tím, že vím, kdy ve hře přijde třeba nějaká náročnější pasáž,“ přiznává mladá žena, která ještě před pár lety sama vystupovala na pódiích dětské divadelní přehlídky.

Všechny dívky se přes stoupající napětí nemohou dočkat, až vyjdou před publikum. Samozřejmě teprve poté, co se poplácají po zádech a poplivou pro štěstí. Vždyť zúročí přinejmenším tříměsíční úsilí, desítky hodin učení textu a nacvičování. Začínaly tím, že se učily správně vyslovovat a hýbat, končily generálkou celé hry.

Text musejí dobře znát, ale rozhodně ho nebiflují celé hodiny z paměti. „Občas zaimprovizujeme. Jednou mi na pódiu z hlavy vypadlo úplně všechno. Nejradši bych si jednu liskla a najednou mi to v pak hlavě zase všechno naskočilo,“ směje se další čertice, čtrnáctiletá Aneta Melošová, která se chce jako jediná ze souboru herectví věnovat profesionálně.

Každopádně na pódiu se čertovským žačkám i přísné rohaté učitelce opravdu daří. Při děkovačce je děti i rodiče odměňují skutečně bouřlivým potleskem. „Dopadlo to opravdu dobře,“ usmívá se po představení představitelka hlavní role Berty Michaela Jakubčíková.

Samotné téma je totiž dívkám kolem třinácti let poměrně blízké. „Děj hry Všude dobře, v pekle nejlíp! se odehrává ve školním prostředí a navíc je to pohádka, takže jim nacvičování šlo samo od sebe,“ vysvětluje Voženílková.

Trdlinky nicméně nejsou jen přehlídkou domácích souborů. Děti z Vyškova a okolí letos pobavili dětští herci z dalších sedmi souborů z celé republiky. Zorganizovat takový podnik není nic jednoduchého. „Začali jsme vloni v létě. Příprava obnáší domluvit prostory, zajistit smlouvy, propagaci, rozeslat pozvánky hostujícím souborům, zajistit ubytování, stravování a výzdobu, na níž se podílely děti z Vyškovska,“ vyjmenovává Voženílková.

A jedním dechem dodává, že na tom všem nemá ani zdaleka zásluhu sama. Organizaci akce má na starost deset dalších lidí z vyškovského občanského sdružení Thalia.

Festival Trdlinky letos oslavil desátý jubilejní ročník. U toho prvního stál zakladatel Thalie Alexandr Novák. „V Thalii jsme organizovali dramatické kroužky pro děti. A posléze nám přišlo líto skončit jen u toho. A tak vznikl festival, kde se mohou dětští herci prezentovat,“ popisuje Novák, který letos Trdlinky sledoval jako porotce.

Smysl přehlídky, která má v republice jen několik obdob, je podle něj ve vzájemné komunikaci mezi dětmi. „Nejde o to, aby děti na pódiu předváděly nějaké vybroušené bezvadné výkony, nemají mít dril. Podstatné je, že festival je formou dialogu a přináší potěšení divákům,“ vysvětluje Novák. A plný sál Besedního domu mu jenom dává za pravdu.