Tento zvláštní půvab se jí podařilo zachytit objektivem a to jí vyneslo první místo ve významné fotografické soutěži. Téma soutěže přitom nebylo vůbec jednoduché. Znělo totiž Klimatické změny ve fotografii. Přesto do šestého ročníku soutěže zvané Ekologie v objektivu zaslali amatérští i profesionální fotografové více než čtyři sta padesát snímků. Předseda poroty, renomovaný fotograf a pedagog Josef Ptáček ocenil

především ty obrázky, které nebyly prvoplánové, ale bylo u nich vidět, že fotograf přemýšlel o kompozici a výtvarnosti. A k nim trojice snímků Jelínkové Prolínání světů, Skleněná past a Skleníkový efekt na druhou, rozhodně patří.

„Fotky vznikly na severu republiky na místečku, na které prostě nešlo se nevrátit. Zajímalo mě, jak se změnilo v toku času. Před mnoha lety bylo plné života a pohybu. A nejednou je místem nikoho a ničeho. Jen okolní příroda pomalu zpětně vstřebává lidský pokus pěstitelských ambicí a s nadlidskou prozřetelností uvádí ono místo do zpětného souladu,“ uvedla autorka, která pochází z Ostravy, ale sedm let už žije na Vyškovsku.

Část snímků vznikla aniž Jelínková o soutěži vůbec věděla. A pak, když se do skleníku vrátila podruhé, bleskl jí nápad hlavou a spoušť fotoaparátu začala mačkat cíleně. O soutěži se dozvěděla od kamaráda, který se jí v minulosti účastnil. „Ekologická soutěž mi přišla smysluplná. Je dobře, že se o tomto tématu mluví. Jakákoliv snaha, která přiměje lidi podívat se na věci jinak a nutí je o tom přemýšlet, je chvályhodná,“ tvrdí fotografka, která by ráda popřála nejen této soutěži, ale všem, aby se někomu povedlo udělat snímky, které opravu pohnou s lidským svědomím a konáním.

Vítězné snímky budou po Praze vystavené později i v brněnské galerii Vaňkovka.

Jelínková, která ač amatérka, je už ostřílenou vystavovatelkou a účastnicí soutěží. Letos vystavovala na jaře v Turistickém informačním centru ve Vyškově. Uspěla také v několika soutěžích, ale cíleně je prý nevyhledává. Fotografování se intenzivně věnuje teprve poslední tři roky. Nemá vyhraněné téma, fotí všechno, co ji zaujme. Nejčastěji zřejmě zátiší.

„Jsem laik, ale snažím se na sobě pořád pracovat. Vím, že mám mezery v technice, které bych ráda dopilovala. Ráda bych aby to, co mé oko vidí, bylo i po technické stránce lepší. Aby pak už naplno mohl promlouval jen samotný obsah,“ dodala Jelínková, jež zatím používá digitální fotoaparát, ale chce zkusit vrátit se ke klasice, kterou si vyzkoušela při studiu propagačního výtvarnictví.

Ke každému snímku se pro ni váže nějaká časová linie a příběh. A také osobní vazba. „Snažím se přenést na fotografii pocit. Aby divák také cítil něco trochu podobného, co já v onen okamžik,“ svěřila se autorka.

Ke snímkům, ke kterým má hlubší vztah, patří třeba Černá pláž s podtitulem Pachatel se vrací na místo činu. Nebo Inri, Zdál se mi sen a další.