Je to skladatel mnoha hudebních žánrů. Píše orchestrální díla, komorní opery i vokální skladby. Od vážné hudby ale s lehkostí sklouzne k takzvané elektronické a computerové muzice, odskočí si k lidovým nástrojům a každou chvíli napíše i muzikál nebo hudbu k filmu či divadelnímu představení.

Nejznámější je asi zfilmovaná Balada pro banditu. Štědroň je nejenom skladatel, ale také muzikolog, pedagog, kritik a hudební popularizátor. A právě jako nadšence pro starou hudbu, který umí posluchače strhnout zajímavým vyprávěním o dobách dávno minulých, ho znají lidé z Vyškovska, kteří navštívili jeho přednášky v knihovně. Tentokrát si dal za cíl zbořit mýtus o zapšklém Salierim, který zničil Mozarta. A Štědroň se do Vyškova vrací nesmírně rád. Vždyť, jak uvedl v následujícím rozhovoru, tam sahají kořeny jeho rodiny.

Jméno Štědroň patří ve Vyškově k význačným hudebním pojmům. Pocházíte z tohoto rodu?
Dědeček byl východočeský hudebník, který se jako mladý vdovec se dvěma dětmi znovu oženil v Dědicích. S babičkou měl čtyři syny. Můj otec odešel do Brna a jediný syn Jan zůstal ve Vyškově. Jan vedl orchestr, působil jako učitel houslí a poté odešel učit na kroměřížskou konzervatoř. Také dědeček mé matky, lékař Antonín Kupka, pocházel z Vyškovska, z Kozlan. Já jsem už Brňák jako poleno, ale jako děcko jsem jezdíval k babičce do domečku, který vzal za své, když se dělala úprava Hané.

Také vaši další příbuzní patří ke známým hudebníkům…
Vyškované budou znát hlavně Bohumíra Štědroně, mého strýce, který v roce 1935 sepsal hudební dějiny Vyškovsko v hudbě a zpěvu. Byl to velký patriot. Od něho jsem znal všechny hudebníky z regionu. Vždyť v dobách minulých býval Vyškov důležitou štací na cestě k olomouckému arcibiskupovi. Vyškov býval druhým výjezdním městem. Mimochodem i Mozart hrál ve Vyškově. Další zase budou znát mého bratrance, zpěváka Jiřího Štědroně, který je stejně starý jako já. Stále ještě aktivně zpívá v Semaforu.

Která práce vás teď nejvíc naplňuje?
Právě jsem dokončil film o Magdaleně Kožené a pro tuto zpěvačku jsem do něho napsal i patnáctiminutovou skladbu. Momentálně skládám komorní věci. A připravuji se na hudbu pro televizní film týkající se Haranta z Polžic. Zároveň mě čeká inscenace s Arnoštem Goldflamem.

Skutečně je averze mezi Salierim a Mozartem nepodložená?
Jde jenom o romantický mýtus, který vzniknul kolem roku 1820 a udržel se dodnes. Dal vzniknout divadelní hře, z níž pak čerpal i Forman ve svém slavném filmu. Realita byla skutečně jiná. Problematiku dobře znám od špičkového mozartovského badatele Theofila Antonicka z vídeňské univerzity.

Kterému žánru klasické hudby dávají dnešní posluchači přednost?
Překvapivě staré hudbě. Moderní je pro ně zřejmě složitá a musí se s ní opatrně. Já se jako popularizátor specializuji hlavně na období kolem roku 1600, například na Monteverdiho. Ale dělám třeba i osmnácté století, například studentské písně, které tehdy byly jakousi pop music tehdejší doby. A samozřejmě celý život popularizuji Janáčka.