Zachytit pohnutý osud výjimečného člověka se rozhodl Miloslav Michalčík z Bučovic. Zájemcům o regionální historii a kulturu dal pěkný vánoční dárek: životopisnou publikaci o Josefu Šrámkovi. Bývalý politický vězeň komunistického režimu a učitel, který se v tomto roce dožívá úctyhodných jedenadevadesáti let, si ji zasloužil už dávno.

Předem je nutné poznamenat, že Michalčíkovi se podařilo dosáhnout nesnadného úkolu. Podat ve své knížce čtivým způsobem rehabilitaci skutečně úctyhodné osobnosti, aniž by sklouzl k laciné, patetické adoraci. Dosáhl toho zajímavým způsobem.

„Nevedly mě literární ambice, chci jen poctivě vypovědět o tom, jak učitel – můj pan učitel – prožil svůj život,“ přiznává autor a zároveň se vyznává z pohnutek, které ho k napsání útlé knížky vedly.

Michalčík se tedy záměrně vyhnul tomu, aby kniha nesla výraznou pečeť jeho rukopisu. Není to na škodu, protože se projevil jako znamenitý editor, který nechává v knize převážně promlouvat samotnou ústřední postavu. A ta je vynikajícím vypravěčem. Využil k tomu Šrámkova životopisu i záznamů z celé řady osobních schůzek.

Šrámkovo vyznání je samo o sobě cenné z celé řady důvodů. V popředí samozřejmě stojí jeho osud, který odhaluje člověka neuvěřitelně vzdělaného, činorodého a čestného. Člověka s obrovským záběrem zájmů a také kontaktů. Vždyť se osobně zná třeba s kardinálem Špidlíkem.

Důležité jsou také postřehy bývalého učitele k často pohnutým epochám naší historie: nacistické okupaci a především době vlády komunistických mocipánů. Nejcennější je jistě Šrámkovo svědectví o době komunistického teroru v padesátých letech. Sám se přece stal obětí, již semlelo období procesů padesátých let.

O dlouhé době věznění, jež převrátila jeho život naruby, píše bez nenávisti, s obdivuhodným nadhledem. Jako neobyčejně bystrý pozorovatel a komentátor.

Osobně vysoce hodnotím jeho postřehy z této doby věnované bučovické společnosti. Jsou nemilosrdnou obžalobou malosti, která má ale naštěstí i v tehdejší době své protiklady.

„Spousta lidí, nejen ti, které jsem zde jmenoval, se ke mně do roku 1953 hlásila. Někteří otevřeně zdůrazňovali své přátelství ke mně. Po mém propuštění a návratu z vězení se přátelství některých z nich ale propadlo do nenávratna, někteří se mi dokonce na ulici vyhnuli. Zůstalo mi jen několik opravdových přátel. Mezi nimi musím připomenout především Dušana Gregora, který ač do jisté míry perzekvován pro své někdejší členství v ČSSD… zůstal mým přítelem a veřejně se ke mně vždy hlásil,“ vzpomíná Josef Šrámek.

Není účelem tohoto článku podat přesný výčet obsahu Michalčíkovi knihy, ale ji čtenáři doporučit. A to nejen po obsahové stránce. Je vytištěna na kvalitním papíře, má vkusnou úpravu, doprovází ji kvalitní dobové fotografie i přílohy. Autor se neomezil jen na to, aby čtenáři předložil jen holé memoáry, ale doplňuje je i dobovými dokumenty.

Knížka přitom stojí pouhých padesát korun.To je samozřejmě možné jen díky podpoře firem i jednotlivců z Bučovicka.