Orientálnímu tanci se věnuje necelé tři roky, za tu dobu už stihla získat druhé místo v loňském ročníku mezinárodní soutěže Talent awards v kategorii amatérek. Přednedávnem uspěla znovu, tentokrát ovšem v profesionální kategorii, kde znovu skončila druhá.

Z úspěchu má radost, jak ale sama říká, ta k ní přichází postupně. „Když vás vyhlásí jako vítěze, tak následuje taková opožděná reakce, člověk to ani nezvládá najednou všechno pobrat,“ říká s úsměvem talentovaná tanečnice s uměleckým jménem Alisea, která v soutěži porazila stovky konkurentek.

Letos už má za sebou i další úspěch z Náchoda, kde tančila v soutěži Hvězda Orientu. „I tam jsem si vytančila druhé místo, což mě také ohromně těší. V této soutěži kategorie nebyly rozdělené, tančily amatérky i profesionálky dohromady,“ říká Rumpelová.

Hranice mezi amatérkami a profesionálkami je podle ní velmi tenká. „V kategorii profesionálek je ale daleko větší konkurence. Navíc jsou velmi přísná kritéria, dbá se na precizní provedení každého kroku, každého gesta,“ vysvětluje Rumpelová.

Za amatérky jsou v soutěži Talent awards považované jen účastnice, které tančí rekreačně. „Já jsem v září začala ve Vyškově vést kurzy orientálního tance a už jen kvůli tomu jsem se okamžitě posunula do profesionální kategorie,“ říká tanečnice, která přísné nároky splňuje. Dbá i na to, aby její kostýmy byly autentické.

Nechává si je proto posílat přímo z Egypta. „Když prezentuji orientální tanec, chci, aby to bylo se vším všudy. Mám proto kostýmy od přední káhirské módní návrhářky Hannah Mahmoud, jsou to hotové skvosty. Získávám je pomocí kamarádek a kolegyň tanečnic,“ říká Rumpelová.

K tanci se dostala už jako malá, začínala s takzvanou jazzgymnastikou. „Dnes by se tomu možná mohlo říkat zumba,“ směje se.

Na střední škole pak několik let tančila latinskoamerické a standardní tance. „Jenže v tomhle oboru je velký problém – nejsou tanečníci. Sehnat partnera je tak obtížné, že mě to po několika letech přestalo bavit. A břišní tance jsem obdivovala odjakživa, takže jak se naskytla příležitost, chopila jsem se jí. A věděla jsme, že to je to, co jsem celý život hledala,“ vzpomíná tanečnice.

Orientální tanec je podle ní přístupný úplně všem ženám jakéhokoli věku nebo váhy. „Mám v kurzech sedmnáctileté slečny i zralé dámy,“ říká Rumpelová a podotýká, že mnoho lidí má o orientálním tanci pořád zkreslenou představu. „Nevědí vlastně, co to je a co obnáší. Není to nic laciného, je to opravdu vrcholové umění. A byla bych ráda, kdyby to tak lidé začali brát. Talent je v tomto oboru potřeba, ale nestačí. Za úspěchy jsou hlavně hodiny a hodiny tvrdé dřiny,“ dodává Rumpelová.