Dramatické tóny Písně beze slov Felixe Mendelsohna Bartholdyho vyvolávající pocit strachu zní jedním ze sálů slavkovského zámku. A posluchači sedí ani nedutají. Kdyby teď pianistka přestala hrát, zřejmě by se rozhostilo hrobové ticho.

Reportáž

Hudba ale nebyla vybraná náhodně. Zámek ovládá slavnostní atmosféra. Zaplňují ho desítky dětí v doprovodu svých vyučujících. Pomalu začíná už tradiční festival Slavkovské memento. Tedy autorské čtení z oboru literatury faktu a vyhlášení literární soutěže.

Když se řekne Slavkov u Brna, asi každému se vybaví Napoleon a válečné období. Pravděpodobně proto má Slavkovské memento každoročně vojenský či válečný podtitul. „Ten letošní zní Války-neválky. Do literární soutěže se nám letos přihlásilo jedenáct z patnácti oslovených škol, od jejichž žáků jsme dostali víc než sto padesát prací, většinu literárních, osmnáct bylo výtvarných,“ pronáší na úvod ředitel slavkovského zámku Aleš Šilhánek

Odborná porota složená například z členů Československé obce legionářské či Klubu autorů literatury faktu prý rozhodování neměla ani trochu jednoduché. „Přibylo prací, v nichž účastníci soutěže pojali válku ze širšího hlediska. Popisovali například rodinné války, boj se závislostmi a podobně. Chyběla v nich ovšem psychologická propracovanost. To ale neznamená, že nebyly napsané dobře,“ ujala se slova porotkyně Ludmila Sýkorová.

Školáci už netrpělivě čekají na výsledky, atmosféra v sále houstne. Jenomže následuje ještě jedna hudební vložka. Žáci ze slavkovských, bučovických, vyškovských, ale třeba taky šaratické školy nebo i tišnovské a uherskohradišťské se nedočkavostí vrtí na židlích. Dlouho očekávaný okamžik už však přichází.

Soutěžilo se v mnoha kategoriích, a to jak věkových, tak i žánrových. „Pro porotu bylo nejsložitější vybrat vítěze v kategorii poezie. Proto jsme také neudělili první místo, ale dvě druhá. U jednoho z výherců jsme ocenili vtip. Druhý má zase dobře našlápnuté na dráhu básníka díky umění vytvářet básnické obrazy,“ vysvětluje další z porotců Bohuslav Páral.

Podle jeho slov zažíval spolu se svými kolegy při hodnocení děl nelehké chvíle. Například v kategorii poezie se mu dostaly do rukou jak například šestatřicetistránkové práce, tak i jednostránková. „Autorka s ní však musela mít hodně práce. Než ji napsala, zřejmě obešla celou dědinu. U tohoto materiálu jsme ocenili dívčinu aktivitu, když se rozhodla napsat publicistický článek o tom, jak se v jedné malé obci lidé rozhodli obnovit památník obětem bitvy tří císařů,“ vyzdvihuje dílo Páral.

A jak dál vyplývá z jeho slov, porota se dokonce jednomyslně shodla na jednom z prvních míst. Kuriozitou bezpochyby je i práce vítězky jedné věkové skupiny v kategorii prózy. „Studentka ji pojala vtipně. Téma války přenesla do kuchyně a zamyslela se nad tím, na co všechno se dají využít válečky,“ popisuje Páral.

Kdo si myslí, že jen na válení těsta či třeba hrubšího násilí, mohl by se od Kateřiny Matouškové z Gymnázia Uherské Hradiště poučit. „Dědeček si bere Válek vždy na Vánoce do sklepa, když jde zabít kapra,“ čte Matoušková ze své krátké prózy.

Na řadě je udělování čestných uznání a cen poroty. To už vyhlašování pomalu končí, akce samotná nikoliv. Účastníci si prohlížejí vítězná výtvarná díla. Jiné ovšem zajímá expozice vykopaných válečných artefaktů. Nechybí mezi nimi německý dělostřelecký protipancéřový granát ráze 37 milimetrů, torzo německé přilby, válečný záslužný kříž s meči. „Jsem sběratelem zhruba čtyři roky. Vesměs jde o věci vykopané. Například minulou neděli jsme šli na pole hledat mince a našli jsme kus přilby,“ svěřuje se sběratel válečných předmětů Ondřej Lukáš ze Ždánic.

Hned vedle jeho výstavky je k vidění expozice s názvem Sochy proti válce. To už se ale blíží třináctá hodina a do zámecké zahrady přicházejí zástupci města s věnci v rukách a kolem tamního památníku se shlukují skupinky lidí. V neděli tomu totiž bude čtyřiašedesát let ode dne, kdy byl Slavkov osvobozený.