„K stavění plastikových modelů mě přivedl starší kamarád. První letadélko jsem dostal jako dárek,“ vzpomíná pětačtyřicetiletý muž, povoláním zubní technik.

Začátky ovšem nebyly snadné. Modelařina je jemná práce. Pokazit se dá něco velice snadno, napravit chybu je ovšem mnohem obtížnější. Nešlo ale jen o to, naučit se dokonale brousit, slepovat jednotlivé díly tak, aby nepřetekla ani kapička lepidla, nebo dokonale ovládat štětec.

„Nebylo možné sehnat skoro žádné barvy. Jediná firma vyráběla jeden model do roka. Zboží z dovozu bylo možné většinou sehnat jen v Tuzexu nebo na burze,“ popisuje Sklenář.

To se ale po roce 1989 změnilo. Nabídka modelů, barev, doplňků a pracovních pomůcek je dnes už nepřeberná. „Zaměřuji se na takzvané čtvrtky, což jsou modely v měřítku 1/48. K mým nejoblíběnějším strojům patří tryskový Mig-21, Spitfire a Mustang,“ svěřuje se modelář.

Za rok dá dohromady zhruba dvanáct modelů. A co je na sestavení stavebnice letadélka, která může obsahovat až stovku dílu, vlastně nejobtížnější? „K největším piplačkám patří třeba natírání výztuh průhledných kabin, složité kamufláže nebo výplety mezi křídly u letadel z první světové války,“ vysvětluje.

A jak se k jeho koníčku staví okolí? „Přítelkyně je tolerantní. I když někdy vzniknou nějaké třecí plochy, nakonec se vždycky všechno urovná,“ říká s úsměvem Sklenář.

Nejen jeho výtvory budou mít už velice brzy možnost spatřit všichni zájemci v Křenovicích, odkud pochází. Spolu s přáteli totiž uspořádal první modelářskou výstavu ve společenském sále tamního obecního úřadu.

Expozici věnovali tamním letcům Karlovi a Emilianovi Mrázkovi, kteří bojovali proti nacistům. Nebudou tam k vidění jen letadélka, ale i lodě, bojová technika, vláčky, figurky a papírové modely. Výstavu doplní i části letadel, pilotní doplňky, fotografie a podobně.