Život prostých Rusínů, kouzelné horské pastevecké louky a zejména panenský, přísně střežený prales, kam se běžný turista nedostane.
To všechno vyfotografoval známý drnovický sociolog, ochránce přírody a také cestovatel Pavel Klvač. Své fotografické postřehy z Podkarpatské Rusi vystavuje ve vyškovském muzeu.

Při jeho první návštěvě podkarpatské krajiny v roce 2000 přepadl Klvače zloděj se zbraní v ruce. Naštěstí se cestovatel nenechal odradit a do Rusi se ještě šestkrát vrátil. Vloni se dokonce díky badatelům z lesnické univerzity dostal do přírodního zakarpatského parku, kam lidé běžně nesmí.

„Pro mě jako pro ochránce přírody to byl inspirativní zážitek. Díky pralesu netknutého člověkem jsem se znovu ujistil, že lesy, které máme kolem Drnovic, mají se skutečným lesem jen málo společného. Naše lesní monokultury bych přirovnal spíš k poli s kukuřicí,“ tvrdí sociolog z katedry environmentálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Odtud pramení Klvačův zájem o vztah člověka ke krajině. Podkarpatská Rus ho láká hlavně panenskou krajinou, která už u nás několik desetiletí není.

„Je to unikátní kraj ve střední Evropě. Jedno z posledních míst tohoto rázu. Zachovalá příroda až divočina, stará pastevecká krajina,“ opěvuje Rus cestovatel, kterého podobné končiny lákají už poměrně dlouho. Například víc než deset let jezdí mezi české krajany do rumunského Banátu.

Idylický vztah člověka k přírodě na Podkarpatské Rusi přitahoval české cestovatele už odnepaměti. Svůj boom zažívala česká turistika v tomto kraji ve třicátých letech minulého století. Popisy známých literátů Klvače zaujaly a na výstavě je srovnává s dnešním pohledem na svět.

„V tomto kraji lesů žijí dosud děje, jakým se bláhově usmíváme jen proto, že se u nás nestávají již po staletí. V tomto kraji kopců na kopcích a roklí v roklích, kde se v tlejícím soumraku lesů rodí prameny a umírají prastaré javory, jsou dosud začarovaná místa, odkud se ještě nikdy nedostal ani jelen, ani medvěd, ani člověk,“ napsal například Ivan Olbracht.

A skutečně, v této „zemi beze jména“ jakoby se čas ubíral jinými kroky, než jsme si zvykli u nás. „Pokud o tom máme pochybnost v údolních vesnicích, dnes již spojených asfaltovými cestami, genius loci karpatské krajiny nás dostihne na lesních cestách a pěšinách, stoupajících vzhůru k horským samotám a dál nad horní hranici lesa, na poloniny,“ je přesvědčený Klvač.

Výstavu nazvanou Podkarpatská Rus – pralesy, poloniny, lidé mohou zájemci vidět do 13. dubna v přízemí Muzea Vyškovska ve Vyškově. Otevřeno je od pondělí do pátku od osmi do šestnácti hodin, v sobotu a v neděli od deseti do dvanácti a od čtrnácti do šestnácti hodin.