Má tři hlavní a tři vedlejší postavy a hlavního herce v trojroli. Děj je rozdělený do tří kapitol, které se odehrávají ve třech hodinách a na třech místech. Tvůrci snímek třikrát přetáčeli. Vznikal tři roky a štáb tvořily tři osoby. To je Krvavá zásilka, kterou doslova na koleně natočil absolvent zlínské filmové školy Jan Votýpka z Rousínova, syn výtvarníka Karla Cyrila Votýpky.

Dnes ve dvaadvacet hodin amerického času, tedy v šestnáct hodin času našeho, se bude promítat na prestižním mezinárodním festivalu nezávislého filmu v New Yorku.

„Na festival se hlásilo sto tisíc filmů z celého světa. Přijali jich dvě stovky, včetně toho našeho. Je to pro nás neuvěřitelný úspěch. Vždy jsme o tom snili. Film nic nestál a teď je v programu spolu s díly, ve kterých mnohdy hrají hollywoodské hvězdy první kategorie,“ raduje se Votýpka, jehož snem je Hollywood.

Krvavou zásilku na festival přihlásil proto, že si chtěl ověřit, jestli ho v USA přijmou. Byl zvědavý, zda se v takové obrovské konkurenci dokáží prosadit. „Film se totiž odvolává hlavně na americkou kinematografii a mě zajímalo, nakolik to v tamních končinách bude působit na ně samotné a jestli tam film bude srozumitelný a stravitelný. To, že film přijali, mi dodalo naději,“ jásá filmař.

Pětadvacetiminutovou Krvavou zásilku popisuje jako biják, který kloubí nespočet filmových žánrů. Western, gangsterku, film noir, komedii, akční film, horror, muzikál a „starou školu“, ale i popcornovou zábavu. Přímo se odvolává na tvorbu Martina Scorseseho, Quentina Tarantina, Roberta Rodrigueze, Sergia Leoneho a dalších, aby dal nakonec vzniknout zcela novému vražednému stylu, který sami tvůrci pojmenovali kill styl.

Točilo se sice ve zcela amatérských podmínkách, ale s profesionálním nasazením. Zastaralá filmařská i počítačová technika, potřeba natočit kvůli trojroli trojnásobné množství materiálu, dolaďování scénáře za pochodu, to vše a mnohé další jsou důvody, proč vznik filmu trval velmi dlouho.

První myšlenka přišla už v roce 2004. „Bylo léto a já čerstvě odmaturovaný jsem krájel na brigádě melouny. Při půlení jednoho kousku se mi prohnal hlavou nápad na scénu, ve které by si chlapík mohl uříznout nohu a ruku. Byla to natolik praštěná věc, že by z toho mohla být docela dobrá zábava,“ vzpomíná .

A tak to celé začalo. Neměl příběh ani peníze, jenom starou kameru a chuť točit stylem svých vzorů. „Mladší brácha Jakub je od přírody nadaný herec, a tak jsem ani nemusel přemýšlet, koho do role obsadím. Dopsal jsem další dvě postavy a najednou jsme měli příběh trojčat. Postavil jsem se za kameru a zahrál si i další dvě postavy. Štáb dotvořil kamarád ze střední školy Aleš Jána,“ popisuje Votýpka, který si prý nejvíc užíval natáčení řezání.

Scénu ale málem nedokončil. „Stříkaly litry krve, a protože jsme točili v parku na sídlišti, přijeli se na nás tři záběry před dokončením podívat policisté. Sebrali nás, museli jsme zaplatit pokutu za znečišťování, vydrhnout zaschlou umělou krev z chodníku a dostali jsme zákaz se na místě ještě někdy ukázat,“ směje se už dnes filmař, který se přesto na místo vrátil, film rychle dotočil a utekl.

Přitom si pohrával s myšlenkou, že by bylo skvělé, kdyby se film promítal třeba v kinech pro opravdové diváky. Připadalo mu to jako nesplnitelný sen, ale nevzdal se. Přemluvil herce Pavla Rímského, známého například z televizního seriálu Ulice, aby namluvil komentář vypravěče. „Věděl jsem, že účast nejlepšího českého dabéra na amatérském projektu by pro film mohla být jakýmsi želízkem v ohni v případě, že bych chtěl s filmem někde zaujmout. Jeho hlas je fenomenální,“ dodává filmař.

Na jedné zkušební projekci v Brně si ověřil, že jsou na snímek pozitivní reakce, a tak se ho snažil dostat k širšímu publiku. Protože za jeho uvedení nechtěl ani korunu, vyšlo mu vstříc brněnské kino Art, které snímek pustilo jako předfilm před Kill Bill od Quentina Tarantina.

Přes menší kina se dostal do Prahy, následovala dohoda s Palace Cinemas. „Musím přiznat, že při distribuci mi pomohlo také to, že na zásilku pro kina jsem nalepil samolepku s názvem Krvavá zásilka. Nikdo nevěděl, co je uvnitř. Když pak balíček otevřeli, byl tam stejnojmenný film. Pochopili vtip a film si už jen ze zvědavosti pustili,“ usmívá se Votýpka.

U velkých společností sice neuspěl, ale vyšly mu vstříc jiné, jež distribuují filmy na video. „To by byl v případě Krvavé zásilky poslední cíl. Dostat ji i do obchodů s filmy. Pevně věřím, že se to podaří,“ doufá Votýpka. A ve hře je dokonce i televize. To, že se snímek probojoval až na festival do New Yorku, by mu v úsilí mělo pomoci.