Jedna z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších osobností evropského jazzu. Skladatel a pedagog. To je Jiří Stivín, který v pondělí koncertoval v Besedním domě ve Vyškově.

Byl pro vás vyškovský koncert něčím zvláštní?
Samozřejmě. Pro mne je každý koncert jedinečný, zvláště když tam jsou lidé, kteří mě rádi poslouchají. To je pro mě svým způsobem takový zázrak. Vyškov byl opravdu bezvadný. I ty holčičky, které potom hrály na zobcové flétny. Takže je vidět, že se lidé snaží něco dělat a ne jen koukat na televizi.

Máte k Vyškovsku bližší vztah?
Ano, protože je tu Farma Bolka Polívky. Bolek je můj velký kamarád a na jeho farmu jezdím docela rád. A také mám rád slivovici, kterou tam vždycky popíjíme. Takže můj vztah k Vyškovsku je docela silný.

Jak často u Bolka Polívky v Olšanech trávíte čas?
Příležitostně. Většinou tam bývám na nějakých akcích. Například když bylo mistrovství v hraní na pilu, tak jsem byl v porotě. Pak tam také jezdím na různé křesty nebo na oslavy. Je to tam opravdu příjemné prostředí, takové vyloženě neformální.

Co vás přivedlo k hudbě?
Začal jsem pořádně hrát poměrně pozdě, až když jsem šel na vojnu. Učil jsem se na hodně nástrojů. Hlavně jsem to měl jako koníček, což mi zůstalo.

Vím, že jste se zpočátku věnoval studiu kamery na FAMU…
Nikdy jsem se ale kameře profesně nevěnoval. Právě kvůli tomu, že jsem se na vojně nedostal k armádnímu filmu, ale k uměleckému souboru. Tam jsem hrál na ságo a naučil jsem se ještě na flétnu.

Hrajete na velké množství nástrojů. Který máte nejraději?
Vždycky říkám, že mě nejvíc baví ten nástroj, na který zrovna hraji. Ať je to třeba trubka od záchodu.

Co vás přimělo k tomu, že jste to zkusil zrovna s takovou trubkou?
To vzniklo tím, že jsem potřeboval napodobit jeden perský nástroj. Záchodová trubka se mu nejvíce podobala svým tónem.

Umíte hrát na saxofon a flétnu. Dočetl jsem se, že ovládáte i řadu dalších nástrojů. Třeba kytaru či varhany. Který nástroj bylo nejtěžší zvládnout?
Ty, na které člověk nemůže zahrát to, co si představuje. Tak asi klávesové nástroje. Obdivuji ty, kteří to umí. Já je zkrátka neovládám.

Kolik času věnujete cvičení?
To je případ od případu a tak, jak je potřeba. Někdy cvičím celé dny a jindy vůbec. Nehraji pravidelně, jak to dělají například houslisté. Nechci se stát nádeníkem nebo otrokem svého nástroje. To by pro mne ztratilo smysl.

Věnujete se jazzu. Hrajete vážnou hudbu, pomáháte při vzniku například rockových desek. Láká vás možnost zabrousit i do dalších žánrů?
Mě baví všechna muzika, kde se dá improvizovat. Prostě mě přitahuje možnost si vymýšlet. Takže je to jedno, jaký to je obor. Zaleží také na muzikantech, s kterými hraji. Mám rád barokní muziku, jazz, ale i rock.

Věnujete se i výuce?
Mám své Centrum pro improvizaci v umění ve Všenorech u Prahy, kde o víkendech dáváme lidem možnost poznat, co improvizace vlastně je. Mohou si také vyzkoušeli, co v nich je, i když na nějaký nástroj sami pořádně neumějí.

Skládáte mimo jiné i hudbu k filmům. Které to například jsou?
Hodně filmů jsem dělal s Vítem Olmerem. Například: Co je vám, doktore?, Antonyho šance či Páni Edisoni. Dělal jsem také filmy s Otou Kovalem. Pak také pohádky a kreslené filmy. Je toho dost.

A co rozhlas?
Moderoval jsem pořad Samomluvy s hudbou. Teď už ale není, protože se v rozhlase vyměnilo vedení a oni chtějí změnu. Ztratili o mě zájem. Rád bych v tom pokračoval, ale vnucovat se jim nebudu. Práce mám i tak dost.

Věnujete se mnoha činnostem. Kterou z nich máte nejraději?
Mám rád jakoukoliv aktivitu, která má něco společného s kumštem a je svým způsobem uvolněná a dá se v ní improvizovat.

Zbývá vám vůbec nějaký volný čas?
Docela ano. Ale někdy je práce moc, jako třeba v současnosti. A pokud mám volno, jezdím na kole nebo se věnuji nějakému pohybu, čtu detektivky nebo nějaké zajímavé rozhovory. Také relaxuji.

Jak odpočíváte?
Relaxuji většinou tak, že přepínám televizi. Pak také nějaké kino, ale nejraději spím.

Co vás v nejbližších dnech čeká?
Ve středu odjíždím do Německa někam poblíž Frankfurtu. Budu tam mít sólový koncert. Poté mám vybrat svůj oblíbený film, který shlédnou diváci, kteří ale netuší, na jaký film vlastně jdou. To se mi líbí.