Zastávka: švábenický kulturní dům. Zvláštní znamení: změna žánru. Složení: samé dámy. „V první řadě jsme chtěly nějaký nový impuls, protože pohádky děláme už bezmála deset let. Cítily jsme, že na změnu je ten pravý čas. Jednoznačnou volbou bylo Slunce, seno, jahody. Chtěly jsme si zároveň vyzkoušet, jestli na složitější kus vůbec máme. Přeci jenom u pohádek se za ledasco schováme, spousta věcí se dá nahradit svými slovy," popisuje režisérka souboru Andrea Skácelová. Společnou projekci nestárnoucí komedie prý neměly, každá z hereček studovala své svérázné postavy po vlastní linii.

Sál je plný, diváci první díl proslulé trilogie milují. „Zkoušení bylo složitější. Slunce, seno je konverzační komedie. U replik jsme musely zvládnout především načasování, což bylo vůbec nejnáročnější. Když něco vypadne, fór je okamžitě pryč. Představení je víc o dialogu, naopak méně o efektech a výpravě," zmiňuje režisérka.

Ženy se na pódiu nechtěly příliš odchýlit od toho, co znají diváci z televizní obrazovky. „Držíme se základu, leccos jsme musely vyškrtat. Představení je hodinové," upřesňuje Skácelová.

Zpestřením repertoáru šly dámy tak trochu do loterie. Nadšené ohlasy však ukazují, že šlo o správný krok. Na dnešní kus se těší i třeba Renata Hanáková ze Švábenic. „Navštěvovala jsem jednotlivá představení každý rok s dětmi. Postupně odrostly, takže už je můžu vzít i na něco pro dospělé. Apollo mám moc ráda, zaujala mě Saxana nebo Princové jsou na draka. Oceňuji jejich skvělé výkony a výborné nápady," chválí žena.

Cecilku a Kelišovou představuje členka souboru Jana Takácsová. „V případě odklonu od pohádkového žánru jsme z toho měly strach, ale dopadlo to lépe, než jsme očekávaly. Diváci odcházejí spokojení. Ostatně co nám rejža napíše, se hraje vždycky dobře," směje se Takácsová. Připomíná, že veškeré kostýmy a rekvizity si znovu vyrobily samy.

A diváci je oceňují bouřlivými reakcemi. Vysokoškolák Šimon Plánička už nastoupil do hoštického JZD na brigádu, na scéně se tak objevují další populární postavy, včetně nezapomenutelné Škopkové. „První prosincovou sobotu hrajeme doma v Tučapech, kde nás čeká podzimní derniéra. Na jaře ale znovu startujeme, o sobotách vyjedeme do různých koutů regionu. Čeká nás i charitativní představení ve hvězdlickém Domově Hvězda, kam jezdíme asi už čtvrtý rok po sobě," poznamenává Skácelová.

V lednu si pak dámy celý ochotnický rok vyhodnotí. „Teprve pak se rozhodneme, do čeho dalšího se pustíme," usmívá se duše souboru.

Jak se herečkám podařilo trefit atmosféru klasické české vesnice, se už za chvíli dozvědí také v Pustiměři. V té době bude ještě nadmíru dobrá nálada zcela jistě ve Švábenicích doznívat.