Bubeník vyklepává známý rytmus a tóny chromatické harmoniky Stevieho Wondera dávají jasně najevo, co přijde. Píseň Brand New Day uzavírala před deseti lety Stingovo stejnojmenné album, teď naopak otevírá CD s názvem My Songs. Je to ten slavný hit a není to on. Podle toho, jak se na věc díváme.

Ožehavá práce

„Neustále se ve svých věcech vrtám, šťourám, vyšívám na nich,“ přiznává britský hudebník, jehož skladby patří v rádiu k nejobehrávanějším. „A protože si myslím, že za to stojí, snažím se je neustále zpřítomňovat.“

Zahrávat si s něčím, co se už jednou povedlo, je vždy ošemetné. Máme ve světě populární hudby takové příklady: Mike Oldfield do úmoru přetáčí své Tubular Bells, Bob Dylan nepozorovaně přepisuje své legendární balady, Paul Simon dal nedávno v nových aranžích vyniknout skladbám ze svého zpěvníku, o nichž soudí, že v původních verzích neprávem zapadly.

Přesto se ale taková iniciativa může pěkně vymstít. A to i té největší hvězdě. Stačí jedno šlápnutí vedle a fandové se vrátí k starým deskám. Snad proto Sting zvolil cestu remixů, které velmi opatrně protkal nově natočenými tracky. Výsledek je i tak poměrně revoluční. Ostrý jako břitva, výbušný jak propan butan na sluníčku. Sting hledá na albu My Songs syrové jádro muziky, kterou snad až příliš překryl či zjemnil sound doby, v níž vznikala.

Ještě jednou dokola

„Od chvíle, kdy mi bylo pětadvacet, se mi hlas zajímavě proměnil,“ míní sedmašedesátiletý zpěvák, basista a kytarista, jenž po devítileté anabázi se skupinou Police (1977-1986) nastoupil veleúspěšnou sólovou dráhu. Ta dodnes čítá čtrnáct alb (když počítáme i loňský reggae úlet s Jamajčanem Shaggym).

Nejnovější projekt se zrodil koncem loňského roku, kdy byl Sting vyzván, aby předvedl píseň Brand New Day tedy skladbu původně napsanou k přivítání nového milénia při tradiční oslavě Silvestra na londýnském Times Square. Najednou zjistil, že stačí přidat nějaké ty zvukové filtry, změnit zvuk basového bubnu a písnička o tom, že je třeba otočit list a začít znovu, zní zase neopotřebovaně a velice moderně. „Aktuální nahrávka skončila na Spotify hned vedle Ariany Grande, tak jsem si řekl: Hele, ono to funguje, pojďme toho udělat víc.“

Chuť a vůli držet krok se žhavými trendy má Sting společné kupříkladu s Madonnou. Na rozdíl od ní je však opravdový muzikant, a tak šanci zrevidovat lety prověřené písně přijal i jako výzvu pro zdatného multiinstrumentalistu a aranžéra.

První, čemu se po Brand New Day podíval na zoubky, byla melodie Desert Rose, inspirovaná alžírským hudebním stylem raï. Svého času „frčela“ snad v každém tanečním klubu. Ale i ona, ač se to nezdá, stárne. Už je to devět let, co ji Sting vypustil do světa jako duet s alžírským zpěvákem Chabem Mamim.

„Tak jsme si s ní trochu pohráli a pak jsme ji poslali na firmu s tím, že by se ještě jednou mohla chytit,“ popisuje autor víceméně rozverný tvůrčí proces, který vedl ke vzniku cédéčka My Songs. „Prostě jsme se bavili. A to mám rád. Když to není zábava, tak do toho nejdu.“

Na múzu je spoleh

V písničce So Lonely z éry Police vypíchl Sting kytaru, Message In A Bottle má odteď delší předehru, Walking On The Moon naopak déle doznívá. Mnohé skladby znějí ostřeji, rockověji, mají drzé čelo a neberou zajatce. Mluvíme o takových peckách, jako jsou Englishman In New York nebo Every Breath You Take. Fragile už nezní tak křehce (nač kopírovat obsah textu) a Fields Of Gold se drží více při zemi.

Ti, kdo mají rádi Stinga na-živo, jistě neopomenou navštívit jeho koncert v Zámecké zahradě ve Slavkově u Brna, který se koná 12. července za účasti Vojty Dyka a jeho B-Side Bandu. „Přirozeně zahrajeme věci z My Songs,“ potvrzuje hvězda večera. Jinak se jí už ale honí hlavou úplně jiné myšlenky. „Chtěl bych udělat něco docela nového,“ říká Sting. „Nevím, co to bude ani jak to bude vypadat. Věřím, že mě má múza nenechá ve štychu.“