Zhruba před šesti lety oslovila učitelka Základní školy v Nemojanech všestranně umělecky založenou Jitku Mládkovou z Nemojan, aby vedla výtvarný kroužek pro děti.

„Začínala jsem se čtrnácti dětmi. Děti si vyzkoušely potisk triček, vyrobit desky, které souvisely s knihařskou prací, nebo třeba klasickou kresbu a malbu,“ vzpomíná na začátky lektorské práce Mládková.

Ve škole si dohodli bezplatný zkušební provoz na dva měsíce. „Chtěla jsem si nejdřív vyzkoušet, jestli jsem schopná pracovat s malými dětmi,“ doplnila umělkyně.

Výtvarný kroužek se osvědčil. I vesnická škola najednou měla možnost nabídnout něco navíc. Od nového školního roku škola zavedla placený výtvarný kroužek. „Čekala jsem, že tím pádem děti chodit nebudou. Mile mě překvapilo, že se počet dětí naopak ještě zvýšil. Měla jsem určitou představu, co těm dětem chci nabídnut. Nechtěla jsem naučit děti jen kreslit. Chtěla jsem, aby se naučily svobodně vytvářet vlastní názor. Aby se uměly rozhodnout,“ řekla lektorka.

Později projevila zájem o vedení výtvarné výchovy další základní škola. Děti začaly chodit i tam. „Učila jsem děti nejrůznější výtvarné techniky. Už malí žáčci malovali temperovými barvami. Museli se naučit nebát se používat a míchat barvy. Děti také kreslily tužkou, aby si zvykly na grafický projev,“ popisuje žena.
Důležité jsou kvalitní barvy a pomůcky. „Jednou za rok si žáci vyzkoušeli malovat na hedvábí. Jde totiž o velmi drahou záležitost. Malování na hedvábí nabízí úplně jiný prostor, je to zážitek,“ říká Mládková.

Postupem času se ozývaly další školy z okolí se žádostí o vedení výtvarného kroužku při škole. Mládková nově nabízela keramickou dílnu.
Při stále rozšiřující se působnosti založila občanské sdružení Ateliér Černé kočičky. Narazila ale na nedostatek peněz.

Postupně ale Mládková zjistila, že vybrané peníze nestačí pokrýt veškeré výdaje. Přesto pořádala okresní výtvarné soutěže. „Loni jsem pořádala už pátý ročník. Tentokrát v prostorách Muzea Vyškovska. Věděla jsem, že je to kvůli penězům poslední ročník. Těšilo mě, že je aspoň v tak důstojném prostředí,“ zesmutní umělkyně.

Svoje a přítelovy peníze už vyčerpali. Z okresního ani státního rozpočtu se nepodařilo získat dotace na pokračování práce odborného učitele. Jediná šance v současné době je tak v dokončení vysokoškolského vzdělání. „Potom můžu požádat ministerstvo o schválení těchto kurzů. Když budu mít štěstí, mohu se pokusit založit soukromou uměleckou školu,“ doufá Mládková.

Miluše Planičková