Před pódiem na farmě Bolka Polívky v Olšanech se během několika hodin v sobotu po obědě shromažďuje početné publikum. Všichni čekají na příjezd hlavní hvězdy dnešního dne. Ne zrovna netrpělivě, přesto je napětí doslova cítit ve vzduchu.

„A je to tady, přátelé, přichází valašský král Bolek I. Dobrotivý nafurt!“ volá silným hlasem moderátor. Lidé vstávají, chystají si fotoaparáty, usmívají se, na mnohých tvářích je vidět nefalšované dojetí. Hlavně kvůli této chvilce do Olšan přijeli. Chtějí vidět Bolka Polívku, slyšet jeho vtipy, pobavit se novými recesistickými kousky. Slavný klaun, mim a herec zkrátka všem splynul s vesničkou na Vyškovsku, obzvlášť po slavném filmu Dědictví aneb Kurvahošigutentag. Ať se to místním líbí, nebo ne.

„Posaďte se, anebo ne, ženský můžou pokleknout,“ začíná hned vtipkovat Bolek. „Sakra, měl bych být vlastně přísný, když su král, ale nějak mi to nejde,“ usmívá se pod vousy valašský panovník.

A je tu představování slavné valašské vlády, jemuž sekunduje valašská garda a rytíři Modré Trnky. Jednotliví ministři mají krátké projevy k lidu, které odměňuje aplaus. Někteří přitom odkrývají poněkud megalomanské plány.

„Valaši sú všude, za chvíli budem vládnout i v Mexiku,“ rozohňuje se třeba premiér valašské vlády, jinak známý herec Pavel Zedníček zvaný Čmaňa.
Ale jeho panovník ho hned usměrňuje. „Ten se rozjel, on by se rád dostal k moci, musím ho trochu krotit,“ říká a hned dává k lepšímu dvojsmyslnou narážku. „Víte, on ten náš premiér je vlastně pair, jako pán, víte, co myslím. Vždycky když někam spolu jdeme, tak říkají lidé, že jde valašský král se svým pairem,“ směje se Polívka, jeho hlas brzy zaniká v ohlušujícím řehotu publika. Košilaté vtipy jsou zkrátka v kurzu.

To jsou ale jen útržky legrácek a bonmotů, které prší ze všech stran jeden za druhým. Nestíhám si je zapamatovat, ani zaznamenat. Všude kolem vybuchují salvy smíchu a já musím také fotografovat a natáčet.

Bolek dostává ke kulatinám od svých přátel spoustu darů, mezi nimiž samozřejmě nechybí slivovice, ale i spousta dalších věcí. Třeba valašská košile. Nebo berle, které se mají stát jako stovky dalších ortopedických pomůcek součástí sochy Berlín. Ministr kultury Železný Zekon přímo na pódiu z kusu ocelové tyče zase vytvořil železného ptáka. Jde o dekoraci určenou pro ložnici valašského krále…

Olšany Open, to ale nejsou jenom skeče a vtipy. Valašskou vládu na pódiu vystřídá cimbálová kapela Polančan a skupina Vsacan, už předtím sklízela aplaus formace Dareband. Jak jinak z Valašska a s valašskými písničkami. A taky bonmoty. „Valaši vždycky pálili. A když zchudli, tak pálili doma v lavoru. A pokud se to nepovedlo, vznikla takzvaná lavórovica. Nikomu z vás nepřejem, aby si něco takového vypálil,“ uvádí jednu z písní leader kapely.

Děti i dospělé baví také klauni, kolotoče, koně v ohradách nebo třeba lamy a pštros nandu. Osazenstvo, které k farmě Bolka Polívky už neodmyslitelně patří. A žízniví či hladoví můžou ukojit své potřeby u spousty stánků s jídlem a pitím. Nechybí samozřejmě valašské frgály. Zkrátka Olšany jsou tento víkend hlavním městem Valašska, i když leží v srdci Vyškovska.

Návštěvníci přijíždějí zdaleka. S krajanem a vítězem soutěže X Factor Jiřím Zonygou, který hned po příjezdu ochotně rozdává zájemcům autogramy, se fotí třeba Stanislav Holub z Ladné na Břeclavsku. „Vloni jsme tu byli a líbilo se nám tady. Tak jsme si to letos zopakovali. Jsme příznivci Bolka Polívky, máme rádi jeho filmy a humor,“ říká společně s manželkou. Jiní přicestovali z větších dálek. Pražské značky nejsou vzácností, stejně jako slovenské.

Mají se na co těšit. Na programu tradiční recesistické akce jsou ještě večerní divadelní Shakespearovské slavnosti s představením Veselé paničky windsorské. A v neděli zase tenisový turnaj O Polívkovu mísu. Dobrý důvod zůstat. Nebo se příští rok uprostřed léta vydat do Olšan znova.
Víc snímků a video z této akce najdete na webu Vyškovského deníku