V hledišti vyškovského kulturního stánku sedí diváci plní očekávání a odněkud zezadu ze tmy přijíždí vlak. Namířeno má do stanice Nejdedál. Tvoří ho herci Studia Divadla Haná. Míří na scénu, aby divákům představili v premiéře svou prvotinu. Tři z Fimfára, trojici pohádek z knihy Jana Wericha. „Většina z nich jsou naprostí nováčci. Dlouholetí členové Hané tvoří jen malou část z celého obsazení," sděluje mladá režisérka Iva Lajdová.

Studio je útvarem, který vznikl před několika málo týdny. Funguje právě pod spolkem, který má ve Vyškově stopadesátiletou tradici a jehož repertoár tvoří zejména operety. Studio má být značkou odlišnosti. Pokud tedy diváci přišli vyloženě na Hanou, čeká je překvapení.

Stihnout za tak krátkou dobu nazkoušet víc než hodinové představení jde jen stěží. Obzvlášť když herci dělají, tedy alespoň pohledem laika, pouze drobné chyby. „Oficiálně fungujeme jen několik málo týdnů. Zkoušet jsme ale začali někdy na konci října. Je však pravda, že pořádně jsme se do toho opřeli opravdu teprve nedávno. Protože jde většinou o začátečníky, cítila jsem, že je potřeba zasvětit je v praxi do teorie divadla," přiznává režisérka s tím, že nápad na ztvárnění Fimfára vznikl už na přelomu let 2014 a 2015.

Jedním z nejmladších herců je jedenáctiletý Dominik Piták. Postava ve Třech z Fimfára je jeho první. Do Divadla Haná, respektive Studia se dostal, když Lajdová sháněla obsazení do hry. „Naše rodina se s Ivou zná. Už dřív se mi divadlo hodně líbilo a chtěl jsem hrát. A tak řekla, že to se mnou zkusí. Vypadá to, že je spokojená. Já také," usmívá se chlapec, který ztělesňuje postavu rozmazleného posměváčka v části O třech hrbáčích z Damašku.

„Je to zlý kluk, pak také umře. Zlo v pohádkách vždycky končí špatně. Ze začátku jsem z této role nebyl moc nadšený, hrát někoho takového se mi příliš nelíbilo. Ale pak jsem si zvykl," říká Dominik.

Mladší než on je podle Lajdové už jen jedna osmiletá dívka. „Tito malí jsou opravdu šikovní. Navíc je dobře, že si zvykají už od malička, jak to v divadle chodí. Jak porostou, budeme je využívat víc a víc," doplňuje s úsměvem Lajdová.

V případě současné hry se opírala o několik stěžejních herců Hané. S těmi méně nebo úplně nezkušenými jí pomáhali, byli pro ně vzorem. Třeba jako Alois Kummer, který v souboru působí řadu let. Nyní má dvě výrazné role. Ztvárňuje jednoho z hrbáčů a knížete ve Fimfáru.

S nováčky se mu ale pracuje dobře. „Učím literárně-dramatický obor v Základní umělecké škole ve Vyškově. Shodou okolností Dominik chodí i ke mně do skupiny. S dětmi tedy pracuji přes týden a o víkendech pak mám v podstatě to samé v divadle. Rozdíl je v tom, že tady jsou méně disciplinované, zajímá je spousta věcí. Sice to teď zdržovalo, na druhou stranu děti přináší na jeviště spoustu nečekaných okamžiků," komentuje Kummer.

Hra skládající se ze tří částí je specifická například tím, že po celou dobu jsou na scéně všechny postavy. Kdo zrovna nehraje, sedí po stranách jeviště a dokresluje obraz hudbou nebo různými zvuky. „Co se týká hudby, ta je autorská. Z pera dlouholetého člena Divadla Haná Milana Takáče," vyzdvihuje režisérka.

Za zmínku určitě stojí i vtípky týkající se aktuálních témat, jako je například budoucnost Eura nebo brněnský hokejový klub Kometa. Komično pak umocňují i herci prostřednictvím výrazů a gest. Jako třeba Kummer ve Fimfáru. „Ztvárňuji degenerovaného knížepána. Role je svým způsobem karikaturou. Stejně jako v případě Babekana v povídce O třech hrbáčích z Damašku. Tam ale víc akcentuji lakotu a oportunismus, než abych kladl důraz na postižení. Postavy se snažím zobrazit s nadsázkou, která v případě knížepána přechází až do grotesky," vysvětluje herec.

Co se týká náročnosti rolí, složité prý bylo zkoordinovat všechny složky dohromady. „Představení má velmi složitou scénografii. Pracujeme se stínohrou, na plátně se promítají motivy prostředí, v němž se obrazy odehrávají. Náročné byly změny scény v průběhu jednotlivých pohádek. Těžší než naučit se text bylo skloubit všechny tyto jednotlivosti do funkčního celku. Role samotné jsou pro mě spíš chuťovkou než náročným hereckým úkolem," svěřuje se Kummer.

Poslední, na jevišti v pořadí druhou hrou z trojice je pohádka Tři sestry a jeden prsten. Při jejich výběru hrálo roli kromě toho, jak dobře se budou převádět na scénu i třeba to, že je spojuje číslo tři. „Ve Fimfáru se řeší milostný trojúhelník, zbývající dva příběhy mají trojku přímo v názvu. Dobře proveditelná na prknech je také Lakomá Barka. Ta se ale inscenovala několikrát i ve Vyškově, proto jsem ji nevybrala," objasňuje Lajdová.

Zvolila ale dobře. Alespoň to tak cítí diváci. „Bylo to pěkné, bavila jsem se. Divadlo Haná jsem ale z představení cítila, byl to však jen takový lehký závan. Dané to asi bylo právě herci, které v souboru dlouhodobě hrají," hodnotí Lenka Abrahámová.

A přestože, jak tvrdí Lajdová, žádný režisér není před premiérou spokojený s tím, jak je hra nazkoušená, i ona odchází domů s dobrým pocitem. A zve na reprízy. Nejbližší je hned v neděli, další v polovině dubna.