Pro čtenáře z regionu je potěšující nejen výběr tématu, ale i autorů. Nakladatelství svěřilo textovou část vyškovskému historikovi Radku Mikulkovi, fotografie pořídil vedoucí občanského sdružení Drnka Drnovice a vysokoškolský učitel Pavel Klvač.

Recenze

Projížďku pomyslným výtahem z minulosti do současnosti nabízí Mikulka s Klvačem čtenáři na téměř dvou stech stranách, k dispozici jsou tak desítky snímků. Ty dobové pocházejí z archivu Muzea Vyškovska a sahají od 19. až do poloviny 20. století.

Jaká kritéria vlastně zvolil jeden z autorů pro samotný výběr vhodných objektů? „Musel jsem zvážit, zda bude dnes možné vůbec danou lokalitu vyfotografovat tak, aby vyniklo srovnání. Ne vždy to bylo možné. Chtěl jsem třeba do knihy zařadit i snímky z okrajových částí města, těch je ale možné použít skutečně jen velmi málo,“ vysvětluje Mikulka.

Zájemce tak musí oželet ukázky z Brňan nebo třeba Nosálovic. V publikaci naopak nechybí fotografie z místních částí města.

V některých případech naopak i dnešní dispozice umožnila pořídit srovnávací fotografie, i když jsou na nich dávno zmizelé objekty.

„Zajímavá je například kaple svatého Jana Nepomuckého, jež stála nedaleko dnešního obchodu Hruška v Dobrovského ulici,“ dává příklad autor.

K podobným objektům náleží třeba vyškovský cukrovar. Atraktivní jsou také snímky pořízené bezprostředně po těžkých bojích při osvobozování okresního města Rudou armádou na jaře 1945.

Především kvůli tomu, že umožňují porovnat, jak některé části Vyškova doslova povstaly z popela.

Převážná většina snímků se z pochopitelných důvodů omezuje na centrum města. Autoři neopominuli dominanty, jako je třeba radniční věž, jejíž střecha dnes vypadá úplně jinak než před sto lety, ale ani zákoutí, která dnes míjíme bez povšimnutí.

Vyfotit některá místa přitom vůbec nebylo snadné. „Mnohdy člověk riskoval, že ho zajede auto. Ukázalo se, že pánem prostoru v dnešním Vyškově je auto, nikoliv chodec, jak tomu bývalo dřív. Při focení bylo prostě nemožné se automobilům úplně vyhnout,“ upozorňuje Klvač.

Na novodobých fotografiích naopak prakticky nenajdeme lidi. Byl to totiž požadavek nakladatelství. Je to určitě škoda, snímky působí oproti archivním fotografiím mrtvě a také jejich vypovídací hodnota je omezená. Tohoto kroku zadavatele litují i oba autoři.

Tato recenze se úmyslně vyhýbá posuzování materiální kvality publikace, protože autor měl k dispozici jen reprint určený ke korekturám. Podotknout lze, že obálka a celková grafická podoba působí vkusně a uměřeně. Obsahově nelze nic vytknout rovněž kvalitě textové části, Mikulkovi se podařilo shrnout vše podstatné poutavým způsobem na velice omezeném prostoru.

Publikace vnáší další impuls k poznávání historie i současnosti Vyškova. Jeho obyvatelé mají to štěstí, že to není počin není zdaleka jediný.

Téma je totiž koníčkem zapáleného fotografa Jindřicha Holíčka, který shodou okolností právě v těchto dnech vystavuje některé svoje snímky v Muzeu Vyškovska. Srovnávací fotografie prezentuje rovněž na svém webu www.holicekfoto.cz.

Knihu Vyškov v proměnách čeká slavnostní křest ve čtvrtek 29. ledna v 16.30 hodin ve Společenském sále Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově. Zúčastní se ho i autoři a zástupci nakladatelství Akcent.