„Obecně mám spíš takový ostych vystavovat. Měl jsem již několik výstav, ale ne sólových. Vždy to bylo třeba s nějakým kamarádem nebo kolektivem spolužáků. Pár takových akcí už proběhlo ve vyškovském Sokolském domě nebo v aule gymnázia,“ říká student pedagogické fakulty.

Současnou výstavu bere jako doprovodnou expozici. „Z dialogu například s dramaturgem Divadla bez střechy Vladimírem Goldou vzešla totiž idea komplexního uměleckého zážitku. Ten by měl vedle zážitku z divadelní hry spojovat právě prožitek z doprovodné expozice nebo z jiné kulturní akce spojené s představením,“ popisuje Kummer. Některá vystavená díla tak k divadlu nemají vůbec daleko.

„Je to vlastně průřez několika lety. Musím se ale přiznat, že některé výtvory jsem použil už i na nějaký ten zápočet a podobně. Kresby spíše studijní povahy jsme však umístili do zvláštního kontextu, aby tam vystoupily mezilidské vztahy, které k divadlu a vůbec k životu patří,“ říká čtyřiadvacetiletý výtvarník.

Kromě zmiňované kompozice s názvem Touha v Besedním domě nechybí ani cyklus maleb a kreseb volně inspirovaný připravovaným představením Schody pro kočku i interpretace děl Pabla Picassa. „Tady jsem se trošku zamýšlel nad úlohou techniky pro lidský život,“ doplňuje Kummer.

Svůj osobitý výraz však prý ještě stále hledá. „Směřuji ale převážně k figurální tvorbě, a to v malbě i kresbě. Abstrakce je málo srozumitelná a pro mě je obtížné se tímto způsobem vyjadřovat,“ přemýšlí mladý výtvarník. Problém mu nedělá ani spojit malování se svým dalším koníčkem, kterým je právě divadlo. Lidé ho nyní mohou vidět v představení INRI, Hypnoskop, a Té síly díl jsem já.