Recenze

Daněk, profesí brusič a lesní dělník, patřil k rázovitým drnovickým postavičkám, byl to hrabalovskou terminologií pábitel. Se stejným nadšením se vrhal do ochrany přírody i provozoval amatérskou archeologii. Další neodolatelná síla ho pudila k tvorbě básní.

Z Daňkovy tvorby vysvítá, že ho skutečně múza doslova přepadávala. Prostě prostřednictvím rýmů pojímal veškerý svět kolem sebe.

Neselektoval dojmy, o nichž má či nemá smyslu psát, téměř všechny pro něj byly silné. Psal o svém mládí, kamarádech, výletech, silných intimních prožitcích, jako je láska, a hned zase se stejným zaujetím třeba o plynofikaci vesnice. Jakýkoliv výraznější podnět z okolí mu byl dobrý a věnoval se mu na sto procent.

„Neokázalý půvab autorovy poetiky tak zůstane navždy zachován jako vpravdě originální způsob zachycení všedních i svátečních chvil života naší vesnice, jako doklad a zároveň i součást jejího genia loci,“ vystihl poslání a charakter Daňkovy tvorby v předmluvě knihy předseda Drnky Pavel Klvač.

Forma Daňkových básní je opět zcela původní, mnohdy účelově podřízená obsahu a podle mnohých jistě i primitivní. Nebál bych se srovnání z oblasti výtvarného umění: je svým způsobem obdobou naivního malířství.

„Co na tom, že jazyk občas přechází od knižního k hovorovému a naopak? Co na tom, že by češtinář mohl vytýkat tvaroslovné roztodivnosti? Co na tom, že verše jsou na hony vzdálené formální dokonalosti Vrchlického nebo Čecha?“ ptá se v doslovu druhý editor Daňkova díla Radek Mikulka. A ptá se oprávněně. Básník Daňkova ražení totiž vše formální nemilosrdně podřizuje síle sdělení svých veršů. A čtenář po chvilce s údivem zjišťuje, že si Daňkovy mnohdy neotesané rýmy sám opakuje, aniž by se je učil nazpaměť.

Výsledkem básnické sbírky drnovického barda je celek zachycující dění v obci od padesátých let do současnosti. Kniha je ale v nemenší důležitosti svědectvím o pozoruhodné osobnosti samotného autora.

Nutno poznamenat, že vydavatelé velmi dobře pochopili, že je potřeba dát prostor k vyjádření také „malým“ lidem. Mají prostě co říct. Jejich pohled na skutečnost, jež nás v podobě spousty každodenních podnětů obklopuje, je neotřelý a hlavně vzácný. Kolik podobných postav každý zná z vlastní zkušenosti? Spousta ale většinou již zmizela v nenávratnu a jejich svědectví denně vybledává a mizí s tím, jak se vytrácí z naší paměti. Drnovičtí mají to štěstí, že Drnka vydáním takovýchto básní podobnému procesu rázně zamezila.

Obsahové hodnotě publikace již tradičně odpovídá i mimořádně kvalitní provedení. Vhodně ji doplňují vkusné a výstižné ilustrace Věry Folteen, které se už osvědčily například v souboru pověstí Tak bévalo za stara (vydala Drnka 2005). Čtenář ocení také kvalitu papíru. V dnešní době, kdy každá druhá kniha připomíná svázaný stoh vytištěný z počítače, je to příjemné překvapení. Zbývá dodat, že grafickou úpravu zajistil Jiří Foltýn a kvalitní tisk Grafické podniky Kusák z Vyškova.

Miroslav Daněk, Vždyť vzpomínky jsou cesty života
Sestavili P. Klvač a R. Mikulka
Ilustrace Věra Folteen
Náklad: 1000 kusů
Vydání první, Drnovice 2008.