Dětský úsměv se leskne víc než jakákoli medaile, říká trenérka "Anička" Málková

Zdroj: archiv Orla Vyškov

V poslední době už zdraví tolik neslouží. Přesto se v chůzi stále drží mezi špičkou ve své veteránské kategorii. Výsledky těší, ale věrna své nátuře na závodech hledá i něco jiného. „Mám radost z toho, že jsem mohla pomoci našemu družstvu žen v krajské soutěži, kde jsme skončili na šestém místě. To byl úspěch všech našich atletek, za což jim moc děkuji. Vážím si taky toho, že Jednota Orel Vyškov se v Orelské běžecké lize udržuje na první místě a že v této lize běhá až sedmdesát našich běžců všech věkových kategorií. Před rokem jsem se zúčastnila veteránského mistrovství světa v polské Toruni. Startovala jsem v chůzi na tři a deset kilometrů. Od medaile jsem nebyla daleko, skončila jsem na těchto tratích na pátém místě. Soupeřky byly lepší. Ale vážím si toho, že jsem tam mohla jet se skupinou skvělých lidí, byl to zážitek na celý život. Viděli jsme tam spoustu bývalých olympijských vítězů, mistrů světa a mohli jsme s nimi závodit, fandit jim, zatleskat k výkonu, nebo potřást rukou a obejmout je,“ popisuje.

Zdroj: archiv Orla Vyškov

Atletiku má Orel Vyškov pod křídly sedm let. Základna mládeže se stále rozrůstá. V současné době je to zhruba 200 dětí. Orel disponuje krásným sportovním areálem, který neustále vylepšuje. Podle Aničky má přejícího starostu a ambiciózní trenéry a skvělé rodiče. „A všichni dohromady uděláme moc! Nejstarší orlíci jsou teď v dorosteneckém věku. A to je právě věk dost problémový. Děti odcházejí na střední školy mimo Vyškov a pokračovat v pravidelném sportování, to je spíše zázrak, když jim vydrží. Ale můžu se pochlubit za ně, že jsme měli už šest dětí, které se nominovaly na mistrovství České republiky. A bude líp, protože máme opravdu děti talentované. Jen musí vydržet! To jsou jednotlivci. Přihlásili jsme do soutěže i čtyři družstva, a tak musím pochválit družstvo přípravek, které se probojovalo do finále v kraji a družstvo žen, jak jsem už vzpomněla, které v II. lize skončilo ve skupině na šestém místě. Byli jsme rádi, protože co je do osmého místa, to se počítá,“ povídá.

Zdroj: archiv Orla Vyškov

Anna Málková pochází z malé vesničky Bacúch v Nízkých Tarách. Sportovala odmalička. Původem je sportovní gymnastkou. S atletikou, běháním, začala relativně dost pozdě. Až ve Vyškově, kam se přivdala. To už jí běželo na čtyřicítku. S věkem se pak začala víc orientovat na chůzi. „Asi tak od patnácti let jsem trénovala gymnastiku na Slovensku, pak pokračovala tady ve Vyškově až do sedmatřiceti let. Tehdy se sportovní gymnastika ve Vyškově rozpadla. Po dvou letech jsem začala koketovat s během jako samouk, až pak s atletikou. Gymnastika je krásná v tom, že je rozmanitá, cvičíte na různých nářadích. Atletika je ještě krásnější, protože tam máte ještě víc disciplín. Je tam taky disciplína, která mě nadchla a na kterou nedám dopustit. Chůze! Závodní chůze! Škoda, že chodců i trenérů chůze je poskromnu. Myslím si, že u toho zůstanu. Tento rok jsme otevřeli v našem Orlíku i gymnasticko/chodeckou školičku, tak se uvidí, kam to povede,“ přemýšlí.

Zdroj: archiv Orla Vyškov

Za léta trénovaní jí, jak se říká, prošlo rukama mnoho více i méně talentovaných dětí. Můžeme jí věřit, když říká, že mezi nimi nikdy nedělala rozdíl. Jejich výsledky v další kariéře sleduje, ale ani to nepovažuje za prioritní. „S úsměvem vzpomínám na jednu gymnastku na Slovensku, která byla druhou vicemiss Slovenska. Ve volné disciplíně předvedla gymnastickou sestavu. Druhá gymnastka z Vyškova, je teď úspěšná fitnes trenérka v Olomouci. Mám radost z toho, že holky, které jsem trénovala, mají dnes malé děti a ty vodí ke mně do Orlíku. Z atletiky si vzpomínám na Eliáše Urbana, to je medailista z mistrovství republiky na 400 metrů, Filipa Navrátila, ten zase v dálce, Anisu Filali, Karolínu Strnadovou a spoustu dalších. Tyto děti jsem měla v DDMáčku, nebo AHÁčku, tyto děti vydržely, pokračovaly, proto byly úspěšné. Na jejich úspěchu nemám zásluhy, ale jejich sportovní dráhu sleduji. Vždy mě budou zajímat, i když sportovat nebudou,“ přiznává.

Zdroj: archiv Orla Vyškov

Trénovat děti není jednoduché. Trenér mládeže se musí umět vžít do dětské duše, vědět, co je baví mimo sportoviště, jak si vedou ve škole. A pak rekordní časy, vzdálenosti či body, dobrý trenér mládeže nepovažuje za hlavní měřítko své práce. Nejdůležitější je, aby je sport bavil a jakou celkovou výbavu, si jejich svěřenci odnesou pro život. „Nejsem technický typ. Jsem pocitová. Vždy se ptám, jak jim je před tréninkem, po tréninku. Když se jim daří, snažím se je pochválit, když se jim nedaří, snažím se je povzbudit. Něco neumět, být poslední, není neúspěch. Učím je mít radost z každé maličkosti. Jednou z toho, že už umí běžet v dráze, podruhé z toho, že se odrazí z prkna a nepřešlápnou, nebo mi přinesou obrázek, kde je nakreslený orlík. To je důkaz, že jsme si našli k sobě cestu. Přeji si, aby se orlíci na mých trénincích smáli a já jim ten úsměv mohla vrátit,“ říká.

Zdroj: archiv Orla Vyškov

Povoláním keramička a výtvarnice musí své druhé profesi, či spíše poslání, trenérky mládeže, samozřejmě podřídit i soukromý život. „Jistě, nic není jednoduché. Ale je to takové, jaké si to děláme. Když vás to baví, je to trochu jednodušší. A když to děláte s láskou, a děti to je láska, tak je to nejjednodušší. V kolektivu trenérů jsem nejstarší. S věkem ubývá síla, to známe všichni. Mně tu sílu dávají právě tyto děti, mojí orlíci. Sílu mi ubírá papírová práce kolem, to, když nemůžeme z kapacitních důvodů vzít do Orlíka všechny děti, co chtějí k nám, zajišťování tělocvičen v zimním období, protože nejsou. Možná kdyby rozcvičovací rovinku v parku zastřešili, pomohli by tak všem vyškovským atletům. Zasloužili by si to,“ je přesvědčená.

Zdroj: archiv Orla Vyškov

Také sportovní činnost vyškovských atletických orlíků ovlivnila karanténa z důvodů pandemie Covid-19. Spíše prakticky úplně znemožnila jarní část přípravy. Tak jako jinde bylo třeba najít náhradní řešení. „Je to těžké. Každý den se setkáváte s dětmi, trénujete a najednou nic. Chvílemi jsem měla z toho i depku. Ale nezbývá vám nic, jen se přizpůsobit a dodržovat opatření. Zdraví nade vše! Co dělám? Doma sedím u počítače, sleduji situaci. Čtu, co vypisuje Český a jihomoravský atletický svaz, Atletika pro děti. Dávám na facebook videa, jak trénují jiní atleti, aby měli orlíci inspiraci. Já i moji trenéři vypsali dětem na doma nějaké tréninky, nějaké testy. Jsem v kontaktu přes sociální sítě s trenéry i orlíky. A děti? Posílají mi zprávičky a fotky, jak doma, nebo v lese trénují. Někteří opravdu nezahálí… Teď se bavím i malováním. Pro děti. Ilustruji dětskou knížku," upozorňuje.

Zdroj: archiv Orla Vyškov

Odpadly samozřejmě i soutěže. Jsou takové, kam se závodník těší víc nebo méně. Sportovní vrcholy se tak přesunou na podzimní části sezony sezony. „Já osobně jsem se těšila na chodecké závody do Poděbrad, které měli být koncem dubna. Měl to být svátek chůze s nejlepšími chodci z celé Evropy, současně i mistrovství České republiky. Orel Vyškov si naplánoval na rok 2020 pořádat sedm sportovních akci pro naše i cizí sportovce. Čtyři, které se měly uskutečnit v dubnu, květnu a červnu asi zrušíme úplně, nevíme, jak bychom to termínově zvládli, kdybychom je posunuli na později. Tento rok jsme přihlásili v ČAS do soutěže pět družstev. Jak to bude, to je ve hvězdách. Bude liga, nebude? Ale nazávodíme si určitě ještě dost, kdežto zdraví máme jen jedno,“ směje se.