Předchozí
1 z 4
Další

Dokumentuje tváře Vyškova: Padající komín? Pro někoho nuda, pro mě zajímavost

S fotografováním začal už jako dítě. Učarovalo mu natolik, že se stalo jeho celoživotním koníčkem. Postupem času se zaměřil na tvorbu srovnávacích fotografií, které zachycují Vyškov před lety a dnes. Dva snímky, které zachycují stejné místo, tak často dělí i desítky let.

Fotograf Jindřich Holíček.Zdroj: archiv Jindřicha Holíčka

Známý je právě především svými srovnávacími fotografiemi. „Ulice nebo budovy našeho města jsem fotil i dřív, třeba v sedmdesátých letech, ale spíš příležitostně. Vzpomínám třeba na novoroční prskavky létající z oken na sídlišti nebo bourání cukrovaru. Vytvořit srovnání se starými fotografiemi mě napadlo někdy v roce 2004, když se mi do ruky dostaly staré fotografie zničeného města z dubna 1945," připomíná fotograf.

Fotograf Jindřich Holíček.Zdroj: archiv Jindřicha Holíčka

Změny kolem sebe pečlivě seduje. „Nenávratně okolo nás mizí staré domy, dávná místa, stromy, vyšlapané cestičky okolo Hané nebo železniční trati. Je těžké se zavděčit všem, proto je beru tak, jak přicházejí, a nijak významně je neprožívám. Občas mne zamrzí, když zmizí nějaká část starého Vyškova. Ale to je asi přirozený vývoj a má to tak zřejmě být," uvažuje.

Fotograf Jindřich Holíček.Zdroj: archiv Jindřicha Holíčka

Na fotografování ho baví neočekávané okamžiky. „Spíš se mi vybavují různé extrémy počasí, které mnohdy udělají strohé dokumentační fotografii zajímavou kulisu. Silné mrazy, silný vítr, hodně sněhu, bouřkové mraky, padající cukrovarský komín nebo bourání pavlačového domu může být pro někoho nuda, pro mne je to zajímavost, kterou je potřeba zaznamenat. A když se snímky povedou a po čase si je prohlížím, rád si na tu atmosféru zavzpomínám," nechává se slyšet.

Fotograf Jindřich Holíček.Zdroj: archiv Jindřicha Holíčka