Zdroj: Archiv Miroslavy Vlasákové
Když po revoluci tatéři v Brně otevírali první studia, pozorně sledovala jejich práci. Nelíbila se jí. „Pořád jsem věřila, že se to dá dělat lépe. Každý z mých kamarádů mne přesvědčovali, ať začnu tetovat, ale nevěděla jsem jak. V té době žádné kurzy nebyly a já cítila tu zodpovědnost, že bych mohla udělat pár lidí nešťastných a netroufala jsem si,“ přiznává.
Léta zůstávala tato myšlenka pouze v její hlavě. „Našla jsem si zálibu ve figurální kremace, sochařství a v užitkové keramice, která mě nějaký rok naplňovala, ale začala jsem zjišťovat, že se už neposouvám dál. Samozřejmě, že se tetování dál vyvíjelo a práce byly dokonalejší, ale kde seženu toho pravého učitele, který se mi svými pracemi zalíbí? Nakonec jsem ho našla,“ vzpomíná.
Zdroj: Archiv Miroslavy Vlasákové
Učila se od něj realistická tetování s velkým citem pro barvy a detaily. S nabytými dovednostmi založila ve Slavkově vlastní studio Tattoo Dobermann. Po absolvování kurzu přitom poprvé tetovala samu sebe. „Udělala jsem si dobrmánka. Druhé jsem pak tetovala mému příbuznému na ruku, kde chtěl logo skupiny Wu-Tang. Sama mám samozřejmě více tetování včetně překrytých. Aktuálně se chystám sama sobě tetovat na stehno a na další jsem objednaná ke kolegovi v dubnu,“ říká.
Zdroj: Archiv Miroslavy Vlasákové
Je připravena, že vyhoví každému přání zákazníků. Klade na ně důraz a snaží je převést do podoby, na které se obě strany shodnou. „Navíc jsem ráda, když si lidé vymýšlejí, přeci to mají na celý život. Samozřejmě nevytetuji něco, co je proti mému přesvědčení, ale to se stává pouze výjimečně. Pokud ale zákazník chce vytetovat to, co má asi milion lidí, snažím se rozmlouvat,“ uznává Vlasáková.
Se zákazníky se jí výborně spolupracuje. „Pokud to jsou moji stálí, tak to funguje už samo. Sama jsem přitom neměla dobrou zkušenost u mého druhého tetování v dalším studiu. Setkala jsem se tam s velkou neochotou a ani návrh nechtěli vytvořit,“ říká.
Zdroj: Archiv Miroslavy Vlasákové
Současnou situaci plnou omezení snáší těžce. „Je to smutné když si tetujete úžasnou práci a nejednou se dozvíte, že zítra nejdete do práce z nařízení vlády. Vše, co jste tolik let budoval, jakoby šlo v vniveč. V tetování se s každou prací posouváte dál a pokud netetujete, stojíte na místě,“ vypráví.
Zdroj: Archiv Miroslavy Vlasákové
Pokaždé, když znovu po pauze otevírá, není si jistá prací. Zákazníci totiž i v den tetování ruší sezení, protože se třeba necítí zdravotně dobře. „Návrhy tak dopředu podle svých zkušeností nedělám, protože je pravidlem, že pokud máte zavřeno, váš návrh si zákazník nechá vytetovat u člověka, který to dělá doma načerno, pracuje bez licence a zase tak o moc levnější není. To ale zákazník kolikrát neví včetně toho, že riskuje svoje zdraví. Pak vám napíše, že vzhledem k vyvíjející se situaci neví, kdy opět otevřeme a chce vrátit zálohu,“ zdůrazňuje Vlasáková.
Zdroj: Archiv Miroslavy Vlasákové
Mrzí ji to stejně jako její kolegy. „Máme ve studiích podmínky, kdy musíme dodržovat přísná hygienické pravidla. Jsme pod kontrolou krajské hygienické stanice, takže stále nechápeme, proč musíme mít zavřeno, když většina z nás máme pouze jednoho zákazníka denně. Věřím, že se situace bude jen zlepšovat a že se brzy vrátíme do normálnějšího života,“ věří.
Zdroj: Archiv Miroslavy Vlasákové
Práce je pro ni zároveň koníčkem, který ji živí. „Posouvám se v ní do nekonečna. Vím, že mne nikdy neomrzí a je velice kreativní, když každý den dělám úplně něco jiného a každý den je to pro mne výzva,“ dodává tatérka Miroslava Vlasáková.