Všechny problémy nechávám na zemi, říká pilot kluzáků Michal Vrána

Všechny problémy nechávám na zemi, říká pilot kluzáků Michal Vrána Dvacetiletý Michal Vrána z Bučovic je členem Aeroklubu Vyškov a létá s kluzáky. Jde o bezmotorová letadla, která do vzduchu vytáhne tažné letadlo, nebo silný naviják. Jakmile se kluzák dostane do určité výšky, nebo na určité místo, odpojí se a zbytek už je v rukou pilota. Zdroj: archiv Michala Vrány „Když se řekne kluzák, lidé si představují něco, co se nedá ovládat. Je to ale normální letadlo, jen nemá motor. I tak je ale schopné doletět několik set kilometrů. Není to zkrátka žádný papírový drak. Jsou to letadla v ceně milionů vyrobená z uhlíkových a skelných vláken,“ vysvětluje Vrána, který létá i s motorovými letadly. Zdroj: archiv Michala Vrány Papíry na kluzák získal před třemi lety. Kvůli studiu a pobytu v zahraničí se ale k létání dostal jen zřídka. Naplno se k němu vrátil až letos a v současnosti se mu věnuje minimálně každé dva týdny. „Musí se sejít počasí, volné letadlo a volný čas na celý den,“ říká Vrána. Letecky už navštívil například Mladou Boleslav nebo Tábor. Zdroj: archiv Michala Vrány Létání ho bavilo odjakživa. „Člověk si u toho skvěle vyčistí hlavu, všechny problémy nechá na zemi. Je to trochu jiný svět, jiný způsob přemýšlení. Na rozdíl od řízení auta totiž nemůžete jen tak zastavit, musíte přistát. A pokud přistanete s kluzákem jinde než zpět na letišti, tak už neodstartujete,“ popisuje letec. Zdroj: archiv Michala Vrány Pro někoho by létání mohlo být adrenalinovým zážitkem, mladý pilot to ale vnímá jinak. „Neberu to jako adrenalin. Pokud se nebavíme o akrobacii, tak člověk ani nechce u létání adrenalin zažít,“ směje se Vrána. Zdroj: archiv Michala Vrány Naučit se ovládat kluzák podle něj může každý bez ohledu na věk. „Když jsem začínal, bylo mi patnáct. Nejstaršímu člověku, který se mnou byl v kurzu, bylo kolem šedesáti,“ vzpomíná Vrána. Přestože létání není levným koníčkem, neměli by se podle něj zájemci nechat odradit. „Samozřejmě to není fotbal, kde vezmu balon a jdu na hřiště. Kdo ale chce a věnuje tomu čas, tak nebude mít problém. Aeroklub nabízí možnosti brigád a práce je pořád. Když například v neděli poseká trávu, může si v sobotu zalétat,“ vysvětluje letec. Zdroj: archiv Michala Vrány Výcvik na kluzák prý trvá rok až tři podle šikovnosti žáka a podle času, který této činnosti věnuje. Základem jsou teoretické předměty jako je aerodynamika, termodynamika, meteorologie, lidská výkonnost, předpisy, nebo letecké zákony. Potom může žák nastoupit do praktického výcviku, kde má přesně stanovené úlohy. „Nejvíc času žáci stráví plněním zdánlivě primitivní úlohy – odstartovat, udělat okruh a přistát. Zdá se to jednoduché, ale jednou foukne zleva, podruhé zprava, potřetí zepředu. Je to o odhadu,“ říká Vrána Zdroj: archiv Michala Vrány Do budoucna by se rád létání věnoval dál, možná i s něčím větším. Naučil se ale dopředu nic neplánovat. „Nezavírám žádné dveře. Mám ale pocit, že pokud bych si to dal jako jediný cíl, neviděl bych nic kolem sebe. Člověk má tendenci se pak za tím cílem hnát. Já si spíš chci užívat cestu, než se soustředit na cíl. Také mě čekají ještě minimálně čtyři roky studia na vysoké škole, takže uvidíme, co bude dál,“ uzavírá Vrána téma. Zdroj: archiv Michala Vrány