Odmalička mě rodiče vedli ke sportu. Hrál jsem závodně fotbal a věnoval se dalším sportům. Nikdy by mě ale nenapadlo, že bych v budoucnu mohl o sportu psát, natož se tím živit.
Přitom malé náznaky se objevovaly. Na základní škole mě bavily slohové práce a při písemné maturitní zkoušce z českého jazyka jsem zvolil téma sport. Po maturitě jsem šel studovat ČVUT. Při projektování mostní konstrukce mi došlo, že technický obor není pro mě.
Rád jsem sportoval, a když jsem narazil na inzerát v Ústeckém deníku, který právě hledal krajského sporťáka, napadlo mě, proč bych o něm nemohl začít i psát. Šel jsem do toho a v Deníku mě přijali. Tak odstartovala moje kariéra sportovního novináře, která trvá bez přestávky už 19 let.
Tahle práce mě naprosto pohltila a nikdy mě nenapadlo novinařinu opustit. Pro mnoho lidí je právě tohle vysněný job. Já to zjistil, až když jsem se do mediálního světa ponořil.
Člověk za tu dobu potkal spoustu slavných osobností, ale i „obyčejných“ lidí, kteří jsou v lecčems inspirativnější než některé „celebrity“. Jasně, tahle práce má i odvrácenou stranu. Pořád někde lítáte, honíte čas, víkendy trávíte mimo domov. Přesto bych za nic na světě neměnil.
Pracovní stres odbourávám aktivním sportem, hlavně hokejbalem. Často s rodinou jezdíme na výlety. Právě rodina mě nabíjí ze všeho nejvíc. Bez její podpory by to nešlo.
