S omezením počtu nakupujících se ale leckde první dny tvořily fronty. Do některých hypermarketů se pak zákazníci nedostali bez vlastního nákupního vozíku. Ani manželský pár nedostal výjimku. Řeklo se každý, tak každý.
Když už si chtěl člověk nákupní vozík vzít, musel mít při sobě pětikorunu nebo desetikorunu, což byl u některých v době platebních karet problém. V této chvíli jsem si vzpomněl na známé skautské heslo: Buď připraven. Jako kluk jsem míval v krabičce poslední záchrany vždy nějaké drobné mince a podobná situace by mě nezaskočila.
Ale peněženka s kovovou mincí na vozík a s penězi či platební kartou na zaplacení útraty v těchto dnech není při nakupování jediná důležitá věc. Člověk musí být před obchodem i uvnitř, kde je ve finále s hromadou nákupních vozíků méně prostoru, než s o něco větším počtem lidí, také fyzicky zdatný a předvídavý.
Už mě bolí nohy, posteskla si žena ve frontě. Doporučuji pořádně namazat pod koleny a protáhnout si svaly. Ani nemusíte jít běhat. I nakupování je namáhavá sportovní aktivita. Obzvlášť v dnešní době.
A při řízení košíku v uličkách mezi regály dodržujte přednost zprava!