Koncem měsíce začne sčítání lidu, jež s sebou nese analýzu toho, jakým způsobem žijeme. A protože celospolečenské změny nabraly razantní tempo, jiné bude i sčítání, které se opakuje jednou za deset let. Tentokrát se uskuteční především elektronicky.

Digitalizace je ostatně dominantním tématem provázejícím denně proklínaný vir a vše, co s ním souvisí. Rychleji se digitalizují instituce, školy, kulturní akce, porady…

Část z toho zůstane i poté, co covid porazíme, část se naštěstí vrátí do normálu. Stavět se proti vymoženostem moderní doby je sice svobodnou možností, nicméně právě elektronika se v posledním roce nabízí jako pomocník třeba samostatně žijícím penzistům zejména v bytech. Vždyť jen videohovory s přáteli, dětmi, vnoučaty nebo dokonce pravnoučaty naruší unavující stereotyp. Podle statistiků má přístup k internetu už devadesát procent tuzemských domácností, před dvaceti lety jich byl přitom jen zlomek, necelých sedm procent.

Stěžejním je chtít – u starších si techniku (zcela postačí mobil) alespoň trochu osvojit, u mladších ji pak rodičům a prarodičům lehce a intuitivně nastavit a zabezpečit před hrozbami.

Výsledky letošního průzkumu ukáží, nebo spíše potvrdí, kudy kráčíme. Pesimista namítne, že naopak couváme, ale je pesimismus cestou nabízející řešení?