Reakce


Jako městský zastupitel jsem doslova zhnusen barbarstvím, s jakým město Vyškov „pečuje“ o svoji zeleň. Nejhorší na tom všem je, že pokud kdokoliv z občanů anebo řadových zastupitelů proti tomu zvedne hlas, je obviněn z neodbornosti a neznalosti. Takže pánové Plášil, Kutálek či někdo další velmi „znalecky“ odůvodní, že vyhlazovací válka proti zeleni je vlastně veřejné blaho, že bude vysazeno spousta nových stromů (za jak dlouho ale vyrostou a co bude do té doby?).

Klidně veřejně prohlašuji, že člověk, jemuž vadí, že hrušně plodí hrušky, které padají na zem, je nevzdělaný a nabubřelý chudák, ať už je magistr, doktor čehokoliv či bez titulu. Jednou lidem vadí, že stromy vrhají stín, podruhé, že z nich padá listí, potřetí, že z nich padají na zem plody… Vymýtit! A pak místo hrušní zasadit mladé sakury, které sice neplodí, ale k dědické silnici rozhodně nepatří a nepořádek z nich nebude v konečném důsledku o nic menší než u hrušní.

Úřad místo toho, aby se proti těmto snahám městské zeleně zastával, jde ještě v tomto zvrhlém uvažování příkladem. Opravdu se člověk někdy neubrání myšlence, že jsou v pozadí i jiné, obchodní zájmy, o čemž raději ani nechci spekulovat.

Samostatnou kapitolou je doslova děsivá činnost společnosti Vyškovské služby, nad jejichž totálně neodbornými zásahy nezbývá než žasnout. Například že se keře takzvaných zlatých dešťů seřezávají až po odkvětu, ví každá (s prominutím - nechci nikoho tímto urazit) obyčejná babka z dědiny. Ale mistři z Vyškovských služeb konají toto prořezávání už v únoru, takže všude potom můžeme vidět přízemní nevzhledné a nekvetoucí ochechule.

Stejně tak sakury roubované na třešně. Jděte se podívat na sídliště Palánek, kde jsou tyto stromy seřezány tak, že místo větví třešní, které mají být seřezány, jsou seřezány větve sakur, které naopak mají být ponechány. Pana Olejníčka to ovšem nechává zcela v klidu, protože Vyškovské služby vědí všechno nejlíp a on sám má navíc v radě a zastupitelstvu vždy věrné ochránce.

Tvrdím, že město Vyškov nepečuje o zeleň, ale že se snaží o „genocidu“ zeleně, a to navzdory rádoby odborným protinázorům některých úředníků, které vám budou bohorovně prezentovat s gestem brouka Pytlíka.
Toto vše už prostě nelze odbýt prostým mávnutím ruky.


Autor je vyškovský zastupitel, pedagog a historik

Radek Mikulka