Jevgenij Prigožin byl válečný zločinec. Kdyby se po porážce ruské agrese proti Ukrajině konala obdoba Norimberského procesu, dostal by s největší pravděpodobností provaz. V dnešních civilizovanějších poměrech, kdy se už v Haagu váleční zločinci k trestu smrti neodsuzují, by to bylo doživotí. Celá Wagnerova skupina, kterou Prigožin vymyslel a vedl, byla a je zločinecká organizace mafiánského typu. S dlouhým seznamem těch nejbrutálnějších zvěrstev, kterých se dopustila.

Zavraždění Jevgenije Prigožina by proto nikdo, kdo nestojí na straně ruského režimu, neměl litovat. Nenabízel nic, co by stálo za jakoukoli podporu. Byla to jen jiná, v mnohém ještě o hodně horší, varianta současného ruského režimu v čele s Vladimirem Putinem. Z Wagnerovy skupiny udělal Prigožin bandu těch nejhorších kriminálníků, které pod příslibem smazání trestů nahnal tam, kam ruská regulérní armáda nešla. Za obrovských ztrát doslova desítek tisíc svých lidí dokázal Prigožin dobýt Bachmut. A dosáhnout symbolické a vlastně jediné skutečné ruské vítězství za poslední rok války.

Všichni, kdo dnes říkají, že nic jiného než rychlý konec Prigožina nečekali, že předpokládali to, co se ve středu stalo, pomíjejí rozporuplné signály. Signály, které ohledně budoucnosti Prigožina poté, co odpískal téměř před branami Moskvy tažení na Kreml, v Rusku zaznívaly.

V logice ruského mafiánského státu, v nějž se Putinovo impérium v posledním roce a půl změnilo, konec Prigožina v podobně něčeho podobného jako výbuch jeho letadla určitě je. Bylo by naivní si myslet, že se někdy v dohledné době Rusové a svět dozví pravdu, jak to bylo.

Může dojít klidně i na „ukrajinskou stopu.“ Zvlášť, když si Kreml vyhodnotí, že příliš mnoho Rusů chodí s květinami k improvizovaným památníkům Prigožina, které spontánně vznikly na mnoha místech země.

Nikdo to ale ani Vladimirovi Putinovi věřit nebude. Zvlášť, když po pádu Prigožinova letadla ruský prezident celý den mlčel. Iluze o tom, že jeho slovo a slib něco platí, už nikdo nemůže mít. Nejméně od loňského začátku ruské agrese, kdy dokázal do očí lhát západním státníkům, kteří osobně jezdili do Moskvy mu válku rozmluvit. Teď po Prigožinově „havárii“ už tuplem.

Prigožinova likvidace je prostě v logice chování ruského prezidenta. A v jeho uvažování odpovídajícím trestem za zradu, která se prostě neodpouští. Že při tom zahynulo několik nevinných lidí, včetně pilotů a letušky, nad tím se v dnešním Rusku pozastavuje jen málokdo.

Putin má o důvod víc se bát o život. Pokud to náhodou nebyla jeho akce, může být on sám podobně lehce zlikvidovatelným cílem. Pokud to bylo na jeho rozkaz, a mnohé ukazuje na to, že ano, udělal si nové nepřátele. A potvrdil pověst člověka, se kterým nemá smysl vyjednávat a uzavírat jakékoli dohody. Proto, i když to možná teď vypadá obráceně, je likvidace Prigožina pro Putina vlastně špatnou zprávou.